Jak jsem se nestala
slavnou sportovkyní

Také se mi Váš článek moc líbil, vzpomněla jsem si na sebe, na atletiku jsem chodila , výsledky žádné, spíš mě tam táhla kamarádka.

Tady jsem se smála pod fousy. Bezvadně napsaný článek s vtipem a lehkostí. ....místo, škola delegovala jsem četla, škola degradovala...no, přesto vše dopadlo tak, jak mělo...:)) krásné, děkuji.

Haničko, krásně jsi mi připomněla i moje sportovní mládí. Byla jsem taky hodně všestranná a dělala snad všecky sporty, které malé město nabízelo, ale na rozdíl od tebe jsem nebyla nikdy moc ambiciózní a závodit jsem nechtěla, nebo jen nerada.

Vzhledem k tomu, jaké překážky se vám Hanko vždy postavily do cesty, je jasné, že váš "životní plán" byl zcela jiný. Já k přílišnému sportování nikdy netíhla, i když jisté předpoklady byly. "Musíš" bylo pro mě vždy dokonalou brzdou. I když jsou i taková "musím", která jsem schopna přeměnit ve "chci", myslím si, že musím jen umřít. A to kdoví jestli ...

Já jsem v době studia na SŠ také holdovala atletice, 800m, skok daleký. Trénovala jsem jen v rámci hodin TV, ale přesto se dostavily docela slušné výsledky. Když jsem asi ve 30ti letech dělala přijímačky na peďák, musela jsem projít i gymnastikou... No to byl horor. Sestavu, kterou jsem měla zacvičit ladným pohybem jsem tak zvorala, / vzali mne/, že TV byla pro mne po celou dobu studia noční můrou..

Také ve mě váš příběh vyvolal vzpomínky .Milovala jsem plavání .Vstávala jsem od května do září brzo ráno ,protože náš baráček stál na břehu rybníka ,tak než jsem šla do školy tak jsem vždy v rybníce trénovala.Bylo to zábavné pak pro mé spolužáky když moje vlasy zdobilo plno zelených žaběnců které nebylo lehké z vlasů vyčesat.Proto jsem měla přezdívku "Rusalka"zůčastnila jsem se pak pár roků ,závodů okresního přeboru v plavání nikdy jsem sice nevyhrála ale ani nebyla poslední.

Trochu to ve mně vyvolalo vzpomínky na mé sportování ve školních letech. Na prvním stupni jsem neuměla nic, pak mě ale cvičení chytlo, nejvíc nářadí. Chodily jsme do Sokola, tedy stále se tomu tak říkalo. Vynikala jsem ve všem, jen jsem měla zábranu udělat přemet přes koně, zkrátka ne a ne, kdyby mě zabil. Pak jsem začala dělat atletiku a nejvíc mi jako nohaté šel běh na 60m a skok daleký i vysoký. Možná, že by ze mě něco bylo, jenže, jak už jsem někde sdělila, maminka nás odstěhovala jinam a tam se nepěstovala ani hudba, ani sport. Dík za vyprávění.