Nebojme se být jiní aneb Chvála odlišnosti

Konkrétně já nemám a nikdy jsem neměl problém s tím, že bych se snad ztrácel v davu. Že budím pozornost mi nikdy nevadilo. Naopak, činil jsem to záměrně a spíš jsem se tím určitým způsobem bavil. Také se tím vyvíjela veliká tolerance k různým odlišnostem jiných lidí. Je to super, když jsou lidé odlišní. Tím víc si uvědomují a posilují to, co je jako člověka s člověkem spojuje.

moc pěkně napsané od srdce, celý život jdu taky proti proudu , konzumní spoleČnost, křesťanství i jiná náboženství mi nic neříkají, rovněž masové akce, oslavy, firemní večírky,, příroda to je věčná inspirace a učit se je tam pořád co

Nosím, co líbí mně, vařím, co mi chutná, chodím, kam chci...nic nemusím a to je na našem věku to nejkrásnější. Žijme, jak se to líbí nám, na lidi nehleďme, z jejich peněz to nejde

Chci být svá a nic a nikdo na tom nic nezmění, je to přece můj život.

Nikdy jsem nedala na řeči typu :" Co by tomu řekli lidi". Pokud mohu, dělám si co chci. Nechci tím ale nikomu ubližovat.Moje dávná kamarádka nechodí ven na procházky je doma a poslouchá Šlágr. Já zas rada chodím do přírody na procházky. teď už jen omezeně ze zdravotních důvodů. Tak jsem to vyřešila tak, že na procházky jsem si našla jinou přítelkyni a s tou lenivější se občas scházím doma.

Když jsem byla mladinká a smáli se mi, že jsem hubená a jiná, přála jsem si se ztratit v davu, aby si mě nikdo nevšiml. Po čase jsem chtěla být jiná za každou cenu a docela jsem si na tom naivně zakládala (viz Ještě nikdy jsem nepoznal něco takového....). Dnes vím, že jsem svá. A je mi opravdu jedno, jestli jiná nebo s někým stejná. :-)))

Ano je to jedinečná příležitost se zařídit v důchodu podle sebe a věnovat se svým aktivitám, na které dříve nebyl čas. Ale občas nás naše děti a vnuci potřebují a jsem za to ráda.

V rozmanitosti je síla a plnost života. Právě jsem o tom dopsal článek a dávám ke zveřejnění.

Nikdy jsem netoužila být jako ostatní, nikdy jsem neměla ráda rodinné sešlosti, nemusím svatby, pohřby mi nevadí. Vždycky jsem kvůli tomu měla zle a trápilo mě to, ale ustála jsem to. Teď jsem šťastný a sebe-vědomý jedinec. Nejvíc mě těší, že to dochází i lidem kolem mě a občas mi dají i za pravdu. O tu ale nejde, stejně máme každý tu svou. Nejkrásnější na lidstvu je jeho různorodost, proto nechápu, proč se snažíme ji likvidovat.