Naše slova mohou ovlivnit to, jakým způsobem stárneme

Čím jsem starší, tím méně „už“ říkám sobě i ve vztahu k lidem starším než jsem já. Příklad: Když mi bylo asi 45 let, nechápala jsem příliš, že si moje 67letá maminka nechala udělat v bytě nové dveře. Podle mne to „už“ nestálo za to. Dnes naopak říkám „ještě“. „Ještě“ tohle si koupit, dopřát… A protestuji, setkám-li se s názorem, že „už“ to nemá cenu. Samozřejmě že má. Moje o 11 let starší kamarádka se ještě nedávno vrhala do různých dobrodružství s tím, že chce před smrtí ještě něco zažít. Velice jsem ji za to obdivovala, dobrodružnou povahu nemám. Ale svá „ještě“ si plním také.

Hezký článek. Věční nespokojenci a stěžovatelé nekazí (a zkracují) život jen sami sobě, ale často i těm, co se jim snaží pomoci, bohužel marně, znám několik, co si v problémech přímo libují a pořád vytvářejí další

Ještě víc než slova ovlivňují naše stárnutí podobně jako vše ostatní naše myšlenky. A rozhodně to, jak vnímáme sami sebe. A to skutečně, bez občasné vnější masky či přetvářky. Ani já nemám příliš ráda bestsellery typu Jak myslet.., překonat.., získávat.., prodat.. od Dale Carnegieho, který jednu dobu "frčel" i u nás a zakládala se jeho centra.

Prima článek. S pozitivním přístupem ke stárnutí se méně stárne. ...neodpustím si poznámku, Deepak Chopra - jsem mírně skeptický ke světovým bestselerům s "duchovní" tématikou. Nejsem si nikdy jistý, jestli jde víc o peníze za prodané výtisky nebo o duchovní obsah :-)