Nebuďte bledule. Nedostatek slunce škodí

Jestli paní Jakubcová byla v minulém životě solární panel, byla jsem namontované vedle ní :-) Sluníčko miluju

Shoduji se s názorem, že všeho s mírou. Nikdy jsem neměla ráda bezduché povinné opalování u vody, kdy něktré ženy vydržely ležet i několik hodin. Mne to nikdy nebavilo, stihla jsem se zdravě opálit při práci na zahradě nebo nějakém příjemném sportu. Na opalovací krémy moc nejsem, u vody jsem to považovala za zbytečné, protože jsem s snažila raději být ve vodě a užít si plavání a tam se krémy stejně rozpustily. Stačilo se po celodenním pobytu venku se osprchovat a natřít nějakým normálním krémem.

Něco na tom bude, že je slunce agresivnější, protože atmosféra kolem země za za posledních sto let rozhodně změnila. Nikdy jsem se ničím proti slunci nepatlala a nehodlám to dělat ani teď. Opalování naprosto nesnáším, takže dávám přednost přirozenému chytání bronzu při chůzi, jízdě na kole nebo při práci. Před příliš pálivým sluncem bych se nejraději schovávala pod krásným slunečníkem, který si možná pořídím. :-)

To je zvláštní, jak se i v průběhu dějin mění pohled na opálení. Dřív byla opálená pleť vnímána jako vlastní venkovskému lidu, zatímco šlechtičny si zakládaly na alabastrové pleti. V dnešní době je opálená kůže v létě takřka povinná a získává se v solárkách i během roku. Hodně opálený obličej podle mého názoru dělá starším, ale to je každého věc. Já osobně se úmyslně neopaluji. Jednak k tomu nemám příležitost, jednak mě absolutně nebaví ležet a chytat bronz. Nejlépe se opálí lidé na venkově při práci, tam je to spontánní a nekoukají na to, zda mají bílý zadek z plavek. Mně prudké slunce a přemíra slunečních paprsků a horko nedělají dobře. Takže se podle toho ke svému organismu chovám.

Sluneční paprsky mi dobrou náladu nedávají, ale naopak berou. Slunce nemusím. Ani na duši, ani na tělo. Vyhovuje mi trochu melancholicky podmračený den, nikoli „jasný optimistický“. Slunce mi nedělá dobře ani na pleť. Pokud není zataženo nebo neprší, musím si denně mazat obličej protisluncovým krémem s faktorem 50. Opálení senioři ani mladí lidé pro mne rozhodně přitažlivější než neopálení nejsou.

Pamatuji si, že už nás maminka něčím mazala, co si doma vyrobila sama z oleje a nějaké přísady... Rozhodně jsme se chránili krémem u moře /sůl vytvořila takový ochranný povlak / i tady na prudkém slunci. Mám slunce moc ráda, ale v posledních letech si přes poledne dávám pauzu, zalezu do stínu a něco si dám na tu lebeňu /jak říkala Milanova maminka z Olomóce/.

Jak mohu hned se opaluji, přijedu k moři, namažu se krémem či olejem.Ty používám v poslední době raději a pak už si to užívám. Létám každý rok tak v listopadu do tepla a tam se týden nabíjím před dlouhou zimu jako baterka. V minulém život jsem asi byla solární panel. Prostě sluníčko miluji a ono mně.

Už aby po dlouhé zimě a jaru pod věčně šedivou oblohou vysvitlo sluníčko! Ale jak se říká, všeho s mírou. Třeba já se připálím raz dva, takže komu to nevadí, ať leží na slunci nenamazaný třeba v poledne. Já tedy ne.

Už aby po dlouhé zimě a jaru pod věčně šedivou oblohou vysvitlo sluníčko! Ale jak se říká, všeho s mírou. Třeba já se připálím raz dva, takže komu to nevadí, ať leží na slunci nenamazaný třeba v poledne. Já tedy ne.