Ilustrační foto: pixabay.com

Nepředstírejme věčné mládí

26. 4. 2017

Na jedné straně si stěžujeme na diskriminaci starších lidí, na straně druhé se sami chováme tak, že mladší ročníky nevědí, co si mají o našem chování myslet. Psychologové mluví o fenoménu této doby: nesmyslném zastírání stárnutí.

stárnutí

Autor: Vratislava Hofmanová, redakce

Hodnocení:

(4.6 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Hana Rypáčková 26.4.2017 09:40

Myslím, že děti i vnoučata jsou rádi, že chodím tůry, jezdím na kole a autem, plavu a lyžuji, pracuji na zahradě a jsem samostatná v sedmdesáti . Ležet v posteli jistě taky budu, ale takhle mají naději, že i ve stáří je život hezký. Každý to má jinak nastavené, někdo je opatrný, jiný riskuje. Kolik je mu let , na to nesejde. Dokud to jde....

Květoslava HOUDKOVÁ 26.4.2017 09:08

Myslím, že místo sáhodlouhé polemiky by stačilo: Za nabídnutou pomoc slušně poděkovat = přijmout, nebo -rovněž slušně- odmítnout. A nebýt ani "zezadu lyceum - zepředu muzeum.

Zpět na homepage Zpět na článek

Stárnout neznamená hloupnout

Slavný klavírista Arthur Rubinstein v devadesáti letech v pohodě vystupoval v americké Carnegie Hall. Když se jej novináři ptali, jak je možné, že je vtak vysokém věku ve vyšší formě než mnozí o čtyřicet let mladší klavíristé, odpověděl:

Vratislava Hofmanová, redakce

Cesta životem

Tak jsem se vydal na cestu! Nehledám ale nějaký, až vznešený cíl. Cíl je vlastně konec takové cesty…

Jan Zelenka

Šedesátníci a starší byli dříve opomíjení, nyní se jim všelijak nadbíhá

Politici, tvůrci reklamních kampaní, obchodníci, novináři, ti všichni se nyní zajímají o lidi v seniorském věku. Je to výrazná a pozoruhodná změna oproti situaci, která tady byly před deseti a více lety. Tehdy byli v centru pozornosti výhradně mladí lidé.

Vratislava Hofmanová, redakce

Můj seniorský den aneb stáří

Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a babičkou na Vinohradech u Riegrových sadů v Praze 2. Byla to poslední ulice na Vinohradech, za námi už byl Žižkov. Nakupovat jsme chodili všichni na Žižkov, obchody byly v blízkosti našeho bydliště.

Ingrid Hřebíčková

Nabídnout a přijmout pomoc. Zkouška, kterou zvládne málokdo

Nechci, aby mě lidi viděli bezmocného na vozíku. Nedovedu si představit, že mě uvidí cizí osoby nahou. Nesnesu, aby mi někdo pomáhal s umýváním. To často říkají lidé, kterým ubývá sil. Nesmysly, reagují mladí, kteří si takové pocity zatím nedovedou představit.

Vratislava Hofmanová, redakce