Na kolo ve vyšším věku? Ano, ale raději opatrně

Moc ráda jezdím na kole. Před několika lety jasem si koupila elektrokolo a užívala jsem si jízdu. Po rovině bez motoru a do kopce to byla paráda s motorem. Letos se mi zalíbila skládačka Brompton a koupila jsem si ji. Je to nádhera, ale ráda bych jezdila s někým. Najde se někdo ze seniorů kdo taky nerad jezdí sám? Bydlím v Kobylisích. Dnes jsem potkala velkou skupinu seniorů na kolech. Ráda bych se připojila.

Bez kola bych už nemohla být, viz poslední odstavec. Hůlky mám ale na turistiku taky už dávno.

I já dávám přednost hůlkám NW před kolem. Našla jsem v chůzi zalíbení a moc se mi to líbí. Ale kolo také občas vyvenčím. jen je s ním víc práce. myslím jeho údržba. Za to hůlky nic od mně nechtějí.

Nic se nesmí přehánět, ani sportování ve vyšším věku. Na druhou stranu je určitě kolo zdravým sportem. Dokud to půjde, budu jezdit.

Na kole jezdím denně, do města to mám přes 2km. Tak na nákupy, jógu, plavání,.... vše na kole. Jezdím celý rok, ale jen když není nasněženo nebo hladko. To pak po svých. V létě jezdím více i dále. Bez kola si již život nedovedu představit.

Vždycky jsem ráda jezdila na kole, ale od té doby, co jsem před rokem poprvé zkusila nordic walking, dostaly hůlky jednoznačně přednost. Naše výlety do přírody - kratší i delší - jsou fantastické. A co je důležité: cvičí celé tělo a druhý den nic nebolí. :-)

Jak říkal ten starý indián, když poprvé viděl cyklistu: "Líná bledá tvář. I když kráčí tak u toho musí sedět."

Souhlasím s Jitkou, že celé Nizozemsko jezdí na kole. A kola jsou zaparkovaná všude na ulicích a třeba u zábradlí na nábřežích. když jsem svým hostitelům sdělila, že na kole nejezdím, dívali se na mě málem jako na návštěvníka ze středověku. :-) Pro případné zájemce více v mém někdejším příspěvku "Sorry, já jezdit neumím!"

Kolo, skvělá věc... Vnímám to tak, že je to turistika, u které se dá sedět :-)

Jezdívala jsem na obyčejném kole, než mi ho ukradli. Byla jsem z toho smutná, ale díky tomu jsem si koupila při odchodu do důchodu nové s přehazovačkou, což byla velmi dobrá investice. Mimo jiné i do zdraví. Když se přistěhoval Pavel, koupil si ho také. Díky tomu se často vydáváme nejen za hranice snů, ale i za ty státní, kde se jezdí líp, protože je tam spíše rovina. Už jsme absolvovali i několik pádů, ale bez zlomenin a jiných nepříjemností. Nejspíš máme dobré kosti nebo anděly strážné. :-)