Foto: archiv autorky

Svatý Petr otevřel řeky rybářům

18. 4. 2017

Můj příběh

Autor: Elena Valeriánová

Hodnocení:

(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zuzana Pivcová 18.4.2017 18:32

Zajímavé, Eli, že máš takové široké znalosti. Máte doma rybáře?? Asi syna?? Já bych byla jako Jakub, chytila bych a vrátila.

Marie Ženatová 18.4.2017 17:40

Moc děkuji za zajímavé fotečky...

Dana Kolářová 18.4.2017 17:24

Zajímavé. „ A mezi takové tiché blázny se počítám i já, jen místo rybářského prutu mám v ruce fotoaparát“ – ano, také se mezi ně počítám.

Naděžda Špásová 18.4.2017 17:11

O tom, že už je povoleno chytání ryb jsem se dozvěděla od kamaráda teď o velikonocích. A o volavkách zase slýcháme v Blatné. Rybáře máme v rodině a zdá se, že to chytlo i dceru. Elen, hezké fotky.

Jana Šenbergerová 18.4.2017 16:44

Eleno, pěkně jsi nám vylíčila začátek rybářské sezony a doplnila hezkými, i když místy smutnými fotografiemi. Voda v tvém podání je vskutku živá. Také mě zlobí, kolik nepořádku se nachází v naší řece, která protéká městem. Lidé tam házejí kdeco. Vyčistit ji je docela složité, má vysoké břehy.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá