Ilustrační foto: ingimage.com

Nikdo nechce být starý. Co s tím?

17. 4. 2017

Radujeme se z toho, že většina současných šedesátníků je v kondici, v jaké dříve byli čtyřicátníci. Je to skvělé, ale pozor! Současná snaha udržet si mládí co nejdéle může komplikovat život. Stárnout je přece normální. A ten, koho slovo stáří neděsí, je většinou šťastnější než ten, kdo se snaží zachovat si věčné mládí.

stárnutí

Autor: Vratislava Hofmanová, redakce

Hodnocení:

(4.7 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Květoslava HOUDKOVÁ 18.4.2017 09:21

Mně se to střídá = dny s aktivitou, dny s útlumem. Příklad třeba ZOO Praha: V mládí jsem mohla shlédnout v 1 dni celou - nyní tam jdu na 3x: Horní část (doprava lanovkou) - pak sejít a domů. Střední část - a domů. Nakonec dolní ZOO + posezení (gorily, lachtani) - a opět domů - zabráním tak únavě. A takto si rozděluji i jiné, na co už elán nestačí = vyhovím si, zvládnu a okolí o tom informovat nemusím.

Jana Šenbergerová 17.4.2017 15:03

Zatímco my za sebou máme mládí, dnešní mladí nemají svoje stáří jisté. Navíc každý si hranici stáří posunuje podle toho, jak stárne. Dokud nám není aspoň sto, vždycky se najde někdo starší. Jinak se ztotožňuji s tím, co je psáno v posledním odstavci. Mám to štěstí, že patřím k těm, kterým je s vyšším věkem na světě líp. :-)

Mirek Hahn 17.4.2017 13:40

Skvělý článek ! K té seniorské "nírváně" se potřebuji přiblížit. Bohužel jsem uvnitř seniorské kategorie ještě v tom telecím věku, kdy musím chodit do práce. Ale ve volném čase už zvolňuji tempo a snažím se vyhovět především sobě. Spousta mých vrstevníků stárnout odmítá a já se necítím nejlépe v přítomnosti šedesátiletého "diblíka" :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Stárnout neznamená hloupnout

Slavný klavírista Arthur Rubinstein v devadesáti letech v pohodě vystupoval v americké Carnegie Hall. Když se jej novináři ptali, jak je možné, že je vtak vysokém věku ve vyšší formě než mnozí o čtyřicet let mladší klavíristé, odpověděl:

Vratislava Hofmanová, redakce

Cesta životem

Tak jsem se vydal na cestu! Nehledám ale nějaký, až vznešený cíl. Cíl je vlastně konec takové cesty…

Jan Zelenka

Šedesátníci a starší byli dříve opomíjení, nyní se jim všelijak nadbíhá

Politici, tvůrci reklamních kampaní, obchodníci, novináři, ti všichni se nyní zajímají o lidi v seniorském věku. Je to výrazná a pozoruhodná změna oproti situaci, která tady byly před deseti a více lety. Tehdy byli v centru pozornosti výhradně mladí lidé.

Vratislava Hofmanová, redakce

Můj seniorský den aneb stáří

Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a babičkou na Vinohradech u Riegrových sadů v Praze 2. Byla to poslední ulice na Vinohradech, za námi už byl Žižkov. Nakupovat jsme chodili všichni na Žižkov, obchody byly v blízkosti našeho bydliště.

Ingrid Hřebíčková

Nabídnout a přijmout pomoc. Zkouška, kterou zvládne málokdo

Nechci, aby mě lidi viděli bezmocného na vozíku. Nedovedu si představit, že mě uvidí cizí osoby nahou. Nesnesu, aby mi někdo pomáhal s umýváním. To často říkají lidé, kterým ubývá sil. Nesmysly, reagují mladí, kteří si takové pocity zatím nedovedou představit.

Vratislava Hofmanová, redakce