O sexuálním a jiném harašení

V kanceláři jsem se nahnula přes stůl ke kolegyni v tom okamžiku vstoupil ředitel a sáhl mi mezi nohy,dostal takovou po hubě že se mi pak klaněl div ne k zemi,vůbec jsem se nebála i když to byl soudruh až na půdu,záleží na nás samotných co komu dovolíme

Pěkně napsané,bohužel tak to bylo,je i asi bude.Omlouváme se za jedničky,patří tam pětky.

Harašení jsem nezažila, jako podřízená, ani jsem neharašila jako nadřízená. Je to odporné, zneužívat svého postavení.

Zažila jsem si něco podobného a mohu říci , je to velmi nepříjemné a není se jak bránit ,než odejít.

Nezažila jsem obtěžování nebo něco podobného, ale pouze příjemný zájem mužů, kteří se mnou pracovali. A někdy byli i o dost starší. Vždy se chovali slušně a docela galantně. Měla jsem štěstí. Bohužel, po revoluci už to nějak vyšumělo. Začali jsme všichni spěchat a hledět, aby jsme obstáli.

Myslím, že dneska už by paní měla zastání a problémy by měl pan ředitel ono i to harašení je k něčemu dobré.

Ráda jsem si přečetla tento Věřin starší příspěvek a vidím u svého tehdejšího komentáře chybu v datu. Spartakiáda se spartakiádním vrahem nebyla 1984, ale až 1985. Harašení je protivné. Nejsem sice jako Američanky, které po 30 - 40 letech udávají režiséry atd., že je obtěžovali. Také jsem tak nikdy nebrala kolegy, s kterými jsem byla v kamarádském vztahu, že by mě pohledem či dotykem obtěžovali. Spíš, jak říká pan Antonín, je mizerné, když někdo zneužívá svého postavení. I na jazykové škole v Budějovicích jsem měla kolegyni, zcela nenápadnou a spíš ostýchavou mladou ženu, která musela odejít z předchozího pracoviště kvůli zástupci ředitele. Ten ji obtěžoval, a když neuspěl, neustále ji šikanoval.

Postrádám nějaké příště. :-)

Myslím, že se dá i hezky harašit. Tak pro radost ", ale to by bylo asi na jiný článek. Jo, zneužívání postavení je svinstvo všeobecně :-)

Za dobu své profesní kariéry, ve které jsem zažila několik různých šéfů, se mi to stalo hned zkraje, když jsem nastoupila na své první místo coby čerstvě vdaná. Mou neochotu k mimopracovním aktivitám mi pak v práci pěkně "oslazoval". Naštěstí jsem za nějaký čas byla převelena a od té doby byl klid. Pikantní na tom bylo, že tehdy kovaný komunista byl po revoluci vysvěcen jako kněz.