O sexuálním a jiném harašení

Vždy jsem oslavám, volným zábavám apod. úspěšně vyhýbala, naštěstí jsem vždy měla sympatické slušné šéfy, kolegy i podřízené. Nejhorší - necelé 2 roky - byla práce v "kousavém" ženském kolektivu mzdové účtárny. Změnou bydliště jsem měnila zaměstnání - mou vedoucí byla sympatická žena, bohužel v krátkém čase odcházela do důchodu. Nahradila ji členka KSČ, kariéristka, občasné sex harašení jí nevadilo, naopak pomáhalo stoupat! Víte, obyčejný chlap, když není spokojen, sedne do hospody a najde řešení, ale ženy tak akorát umí "štěkat" a drbat. Věk mám, ale jsem už ráda mimo pracovní povinnosti.

Jo, bylo to tak...S mocí stoupá chuť....

Bezva;vtipné,s nadhledem. K.

Vidím,že je to z archivu,ale zajímavé čtení.Tak to v některých podnicích opravdu bylo.A pokud si člověk chtěl zachovat čest, a byl nucen se zúřastnil plánovaných akcí, po schůzi kde následovala volná zábava,tak se v mém případě jelo domů i když se ráda bavím, takovým zábavám jsem se výždy vyhýbala a dbala na svou pověst..Druhý den se šuškalo kdo,co,kde a s kým.Toho jsem byla ušetřena.

Netýká se jen žen, tohle mně potkalo, kdy po mně jela vedoucí, nakonec jsem taky rezignoval a raději odešel.

Věrko, krásně podané vtipné téma, i komentáře ostatních. Neexistuje od r.2012 to přislíbené pokračování? A co takhle Vaše retrofotečka?

Harašení jsem zažila strašně moc, ale horší než muži jsou závistivé a zlé ženské, které vám tu přízeň mužů dají pořádně sežrat.

Pane Jiří,mám dojem že jste ze na okamžik zastyděl za ty z nižší úrovně. Rozhodně nemusíte. Namlouvání , čili hra na kočku a myš,když není jasné kdo je kočka a kdo myš je hezké i když je to na pracovišti. Později,když jsem pracovala na ČSAD jsem byla jednou z mála žen v mužském kolektivu obyčejných řidičů a bylo mi tam mezi nimi fajn. Dokud jsem zase nenarazila na ,,nižší úroveň,, na vysokém postu a jejich samolibou pomstu za nezájem o ně. Na profilu jsem koukla...sluší vám to!

Trochu mi to připomíná moje leta práce aranžerského výtvarníka v Domě módy. Občas při společenských příležitostech (i přehlídky) jsem v obleku reprezentoval firmu jako mužský doprovod paní ředitelky, a nedělal jsem ji rozhodně ostudu. (firmě :-), samozřejmě) . Dům módy, tedy vrátný, řidič, dva údržbáři, dva technici a já. Ostatní od uklízečky po ředitelku ženy. (cca 420). Na celý tento pracovní kolektiv velmi rád vzpomínám. A nejen jako na celek. I ženy řídícího managementu, kterých jsem tam zažil za dobu mého působení dost se chovaly velmi decentně, a pokud byl na mne vyvíjen podobný nátlak, dělo se to velmi příjemnou, společensky přijatelnou formou. Ženy přece jen asi neumí být tak bezohledně, sobecky samolibé, aby se snížily k tak ponižujícímu jednání, jako to předvádějí někteří muži nížší charakterové a mentální úrovně.

Byla jsem, Věro, v tomto ohledu také neochotná, takže na našem pracovišti bylo Jaruško, Danuško, ty, ale mně Soudružko, vy. A zažila jsem díky tomu pěknou šikanu. No a ještě pro pobavení. V létě 1984, když všude v Praze panoval strach ze spartakiádního vraha, mi jeden dost vysoce postavený nabídl po večírku doprovod, aby se mi nic nestalo, a na opuštěném parkovišti se na mě vrhl sám!