O sexuálním a jiném harašení
Ilustrační foto: pixabay.com

O sexuálním a jiném harašení

19. 6. 2020

Nechci se chválit, ale byla jsem docela hezká holka. Sama jsem si to o sobě nemyslela, ale okolí mi to občas dalo najevo a občas pro mě dost nepříjemným způsobem. Obzvláště, když to bylo v práci.

Ani mě nenapadlo budovat na tom kariéru a využít toho ve svůj prospěch. Takže - sexuální harašení - jak se tomu pak začalo říkat.

Tehdy jsem ještě pracovala jako aranžérka, byla št'astně vdaná, matka dvou menších dětí... Odpoledne bude podniková schůze spojená s oslavou MDŽ. Je potřeba vyzdobit sál vhodným budovatelským heslem, praporem a nějakou tou květinou. Po vyslechnutí bláblá blá bude následovat módní přehlídka šatů, které ušily podnikové švadlenky a pak už vypukne všeobecné veselí a slavení slavného svátku. Sál jsme s kolegyní vyzdobily a čekání na odvoz jsme si zpříjemnily kafem. Přišla za mnou naše nadřízená paní Danuška s přáním, abych zastoupila za jednu "modelku," která onemocněla. Netušíc, co mi to přinese, jsem souhlasila.

Podnikový řidič mě zavezl domů, abych se mohla převléct z obyčejného a pracovního oblečení. Neměla jsem totiž původně v úmyslu se oslav zůčastnit. Vzala jsem si nějaká svoje malovátka a plesové střevíčky. Pak se jelo do kadeřnictví. Tam mi udělali novou krásnou hlavu i s "fasádou." Ti, kdož mě znali, mě vídali v riflích a pracovním plášti umolousaném od barev a lepidla, bez makeupu a s účesem, jak mi narostl, mě sotva poznávali. Oblékli mě do hezkých šatů a já si hrála na modelku. Klepala se mi kolena trémou, ale snažila jsem se projít placem rovně a s hlavou hrdě vztyčenou, jen se nehrbit a neškobrtnout. Poznámek, co dolétly k sluchu, jsem si nevšímala.

Ufff. Konečně je to za mnou a rychle domů. Čekají na mě děti s hlídací tetou, protože manžel musí oslavovat MDŽ se svými kolegyněmi. Ale ouha. Vrhli se na mě kolegové, které jsem ani neznala, a zvali mě na panáky u baru a na tanečky. Utekla jsem zadním vchodem. A bylo po oslavách a po parádě. A byl to počátek mého konce u tohoto podniku. Brzy jsme se totiž dočkali vzácné navštěvy v naší aranžovně, kterou jsem vedla. Sám pan ředitel přišel na kontrolu, snad tam byl poprvé. Nevím, co kontroloval, pokýval hlavou a vypadl. Hned nato, ač jsme plán splnily, jsme byly bez prémií, ač byl plán splněn víc, než kdy jindy. Zdůvodněním se nikdo nenamáhal. Šla jsem se zeptat naší nadřízené a ta mě s potutelným úsměvem poslala k řediteli. Madam, důležitá sekretářka, mě ohlásila a já byla přijata. Na pokyn šéfa rozsvítila nad dveřmi nápis "Nerušit" a přidala kyselý úšklebek. Pan šéf mi blahosklonně nabídl posezení na svém klíně a pak že se snad se mnou bude bavit. Měl nejmíň sto let a kilo a nebyl můj typ a neměl ani šarm.

Vyjela jsem z ředitelny jak namydlený blesk, rudá studem a bílá vzteky. Prémie jsem neukecala ani náhodou. Naopak. Následovala velká inventura ve skladu materiálu. Ředitel vyňal z účetnictví podklady k fakturaci a mně chtěl inventurník dát k úhradě vykázaný, leč neproplacený materiál. Naštěstí jsem měla ode všeho kopie a mohla prokázat nevinu. Pochopila jsem. Buď si sednu říďovi na klín, nebo na mě nakydají špínu. Podala jsem výpověď a šla pracovat jinam. Nastoupila jsem na nové místo. Na ČSD.  Ale i tam byl náčelník stanice chlap s choutkami. A situace se skoro opakovala. Musela jsem se naučit vybruslit z toho a neutíkat. Všude se totiž najde někdo, komu haraší, ať už na věži nebo v kalhotách, nebo tam i tam. Jak? O tom zase někdy příště, jestli budete chtít...

 

Můj příběh vztahy a sex
Hodnocení:
(4.4 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Libánský
Trochu mi to připomíná moje leta práce aranžerského výtvarníka v Domě módy. Občas při společenských příležitostech (i přehlídky) jsem v obleku reprezentoval firmu jako mužský doprovod paní ředitelky, a nedělal jsem ji rozhodně ostudu. (firmě :-), samozřejmě) . Dům módy, tedy vrátný, řidič, dva údržbáři, dva technici a já. Ostatní od uklízečky po ředitelku ženy. (cca 420). Na celý tento pracovní kolektiv velmi rád vzpomínám. A nejen jako na celek. I ženy řídícího managementu, kterých jsem tam zažil za dobu mého působení dost se chovaly velmi decentně, a pokud byl na mne vyvíjen podobný nátlak, dělo se to velmi příjemnou, společensky přijatelnou formou. Ženy přece jen asi neumí být tak bezohledně, sobecky samolibé, aby se snížily k tak ponižujícímu jednání, jako to předvádějí někteří muži nížší charakterové a mentální úrovně.
Zuzana Pivcová
Byla jsem, Věro, v tomto ohledu také neochotná, takže na našem pracovišti bylo Jaruško, Danuško, ty, ale mně Soudružko, vy. A zažila jsem díky tomu pěknou šikanu. No a ještě pro pobavení. V létě 1984, když všude v Praze panoval strach ze spartakiádního vraha, mi jeden dost vysoce postavený nabídl po večírku doprovod, aby se mi nic nestalo, a na opuštěném parkovišti se na mě vrhl sám!
Růžena Antlová
Pěkné téma o harašení.Z příběhu vyplývá - chceš prémie -musíš být povolná řediteli. Já osobně jsem se se sexuálním harašením nesetkala asi proto ,že jsem v práci dělala sama sobě vedoucí a zákazníci kteří do provozovny chodili ty zajímal spíš vyčištěný oblek nebo montérky než já.Budu se těšit na další vaše příběhy které píše sám život.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.