Návrat starých dobrých zvyků
Ilustrační foto: pixabay.com

Návrat starých dobrých zvyků

14. 4. 2017

Místo plakátu kvalitní obraz, místo bižuterie šperk, který se dědí po generace, místo hadříků z řetězců kvalitní krejčovina. Do módy přišlo to, co dříve bývalo běžné.  

Čím dál více lidí mladého a středního věku si kupuje originální obrazy místo plakátů a reprodukcí, které v minulých letech zaplavily české domácnosti. Než si koupit pět laciných plakátů, raději si našetří na obraz konkrétního autora. Samozřejmě je to otázka finančních možností, ne každý si může dovolit olejomalbu na sto či více tisíc. Lidé však investují do mladých začínajících autorů, jejichž díla se dají pořídit i za pár tisícovek. Tak to kdysi bývalo běžné. Mnohdy se ukázalo, že obraz stoupá na hodnotě a dědil se pak z generace na generaci.  

„Vrací se to. Dříve bylo naprosto běžné, že se v rodinách dědila umělecká díla a mnozí lidé se k tomu nyní vracejí,“ říká galerista Martin Kodl. „Lidé začínají chápat, že utrácet peníze za dovolené a auta je sice fajn, ale že investicí do umění mohou zabezpečit i další generace své rodiny,“ dodává.  

Tak to přece kdysi bývalo. Dívka se vdávala a babička jí jako věno dala olej od Slavíčka nebo Špály. A dcera jej pak zase dala své dceři a ta své. Jenže válka a následná léta komunismu staré dobré zvyky přetrhaly a tak si lidé poctivé práce, ať už promítnuté v umění či čemkoli jiném přestali vážit. Přišla doba, kdy všechno bylo rychle koupené, laciné, umělohmotné a hlavně stejné. Sousedka má plakát ze supermarketu, který otevřeli za městem, tak šup, koupíme si ten stejný. A plátno od Slavíčka po pradědovi mezitím leželo v prachu na půdě.  

Stejné změny k lepšímu se nyní odehrávají v byznysu se šperky. Platí zase to samé: Ne každý si může dovolit kupovat šperky. Přesto přibývá případů, kdy se rodina  při nějaké významné události raději složí na šperk jako dárek než aby každý kupoval něco lacinějšího za sebe. „Například ve Spojených státech je běžné, že se k výročím a významným událostem v rodinách kupují šperky, mnohdy se na ně rodiny skládají. Ty se pak předávají z generace na generaci. Tady tradice předávání rodinných šperků vymizela, ale znovu se vrací. Lidé začínají chápat, že diamant je investice. I když jde třeba o prstýnek s kamínkem za deset tisíc, jeho hodnota nikdy nebude klesat naopak. A může se předávat dalším generacím,“ vypráví klenotník Alojz Ryšavý, zakladatel firmy Alo diamonds.

Jsou i další příklady toho, že se mladší generace vracejí k tomu, co jejich rodiče považovali za zastaralý zvyk prababiček a pradědů. Jedním z nich je trend, kterému se říká slow fashion. Jde o opak trendu nakupování hromad levného oblečení, které se po prvním vyprání promění v hadry vhodné akorát tak k vytírání podlahy. Vyznavači slow fashion si raději koupí jednu sukni či sako, ale dbají na to, aby bylo kvalitně ušité, ideálně od konkrétního návrháře či krejčího, případně je vyhledávají v second handech, které jsou právě na takové retro kousky zaměřené. Zkrátka, mnohé mladé slečny raději vyspraví starý kabát po babičce, který je ukázkou neuvěřitelně poctivé krejčoviny, než by si koupily kabát nový v módním řetězci.

„Dříve jsem kupovala hromady oblečení, nyní mám větší radost z jednoho kousku, který je kvalitní, o kterém vím, kdo ho ušil,“ říká například mladá herečka Eva Josefíková. Je to jasné, mnozí lidé jsou už unaveni rychlým a konzumním způsobem života, který právě vrcholí. Vracejí se ke starým dobrým tradicím, které se před pár lety zdály být zapomenuty.

Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
Dříve nebo později všechno pomine, i staré dobré zvyky... Teď jde o to jestli bohužel, nebo naštěstí.
Květoslava HOUDKOVÁ
Paní Jiřino - tak to opravdu bývalo! Pokud ještě Vy -někdo z rodiny- přátel? ještě šijete-pletete-háčkujete - ozvěte se, prosím - mail mám na profilu - dík
Jiřina Macháčková
Šila jsem na děti i sebe. I bundy, oteplovací kalhoty. Kdysi jsem ušila kojenecké košilky z bavlny, cena 25 Kč za metr. Košilky z toho byly tři. Látka měla bílý podklad, na něm modré a oranžové malé kvítečky. Košilku jsem měla ve výbavě s oblečením do porodnice. Když mě paní primářka propouštěla a sestřička oblékala miminko, tak obě se ptaly, zda mám košilku koupenou v zahraničí. Také jsem hodně pletla svetry. Všechno mnou vytvořené oblečení bylo originál, lidé mou tvorbu obdivovali. Obdiv a uznání mé tvorby a to, že mé děti a já nosíme něco, co se v obchodě nedá koupit mě naplňovalo radostí a uspokojením. Dnešní mladé ženy neumí šít, plést, háčkovat, ani se o to nezajímají. V naší generaci uměla snad každá žena plést a mnoho jich se naučilo šít, i když nebyly švadleny. Navíc, tenkrát bylo cenově výhodnější sama oblečení šít a plést, než kupovat a to byl jeden z hlavních důvodů, proč jsme oblečení samy zhotovovaly. A ta radost z vlastní tvorby!
Květoslava HOUDKOVÁ
Danuško - mám -jako střihy- ponechány části rozpáraných oděvů = nemusím tak vyhledávat ve spoustě čar a do ušitého se v pohodě vejdu. V Praze lze koupit látky už od Kč 9,-/m a výběr veliký - zrak ale slabší.
Danuše Onderková
Také souhlasím, já sice žádné kurzy šití neabsolvovala, ale koupila jsem si střihy a podle nich se dalo vše krásně ušít. Střihy bývaly i v různých časopisech a látek byl velký výběr. Šila jsem na děti od doby kdy začali chodit. Ušitý kabátek, pro 3 letou dceru vypadal jako z dovozu a známí se ptali kdo mi ho sehnal. Dnes nemohu sehnat ani pořádnou látku, a nikde mi nedokážou poradit, kde se látky prodávají.
Zdenka Jírová
Váš článek mě potěšil, mám stejný názor. U současného oblečení se často děsím jeho ušití. Nejsem profesionální švadlena, ale absolvovala jsem několik krátkodobých kurzů šití a pak jsem dostávala Burdu od příbuzných v NSR, kteří mi ji posílali. Podle ní jsem se naučila docela dobře šít jak pro sebe, tak pro rodinu vyjma krejčovského šití. šila jsem si běžné sukně, halenky, šaty - ty dokonce i na ples a dceři jsem ušila i svatební šaty ze šifónu, který ji poslala babička z Německa. A to moje amatérské šití bylo lépe vypracované než jsou dnešní oděvy z řetězců i butyků.
Zuzana Pivcová
No ano, pokud někteří lidé už umělecká díla doma mají, věřím, že dnes už jsou natolik rozumní, že se jich nezbaví. Za nás to ještě moc "nefrčelo" a v Týně jsme se něčeho po předcích v mládí zbavily. Ale sehnat, tedy koupit třeba opravdu mistrovský obraz nebo šperk, to na naše poměry není. Je ale pravda, že já osobně mám doma pár obrazů, nebo spíš obrázků, novodobých autorů, kteří sice nejsou žádní renomovaní umělci, ale jejich díla mají pro mě půvab. Zvlášť, když autory znám.
Květoslava HOUDKOVÁ
Kvalitní věci jsou pro mne už jen vzpomínkou, pro novodobé "patlaniny" smysl nemiám. Na obojí zase nemám prostředky = tradice už jdou jen kolem mne. Mladé nepoučuji - jsou dost chytří, aby rozdíl poznali/pochopili sami.
Jitka Hašková
Myslím, že je výborné, že knihovny půjčují originály obrazů, hudební nahrávky, načtené knihy a pod. Takže není nutné tyto věci kupovat, jsou takto dosažitelnější a snadno lze předměty v bytě obměňovat.
Svatava Páleníková
Alespoň částečný návrat k tradicím by této uspěchané době pomohl. Hlavně tedy mladým lidem.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.