Nekultura alkoholu

Děkuji všem za komentáře. Pravdou je, že to není o síle, ale touze něco změnit a začít u sebe. A to platí i v rodinném životě. Základní návyk, bavit se jedině s alkoholem si neseme z domova. Děkuji všem. Pá

Skleničkou vína nepohrdnu, z tvrdých alkoholů se mi zdá nejpřijatelnější Metaxa, ale nepotřebuji alkohol, abych byla v pohodě. V té umím být i bez něho. Dovedu pochopit, že někteří to mají jinak. S alkoholem je to jako s živly. Dokud jsou pod kontrolou, mohou sloužit. Běda, když se vymknou kontrole.

Jak píše pan Sečka, mě taky zachránila životní vitalita, kterou mám o 17 let mladší. Paní Lišková píše, že uniknout závislosti dokáží jen silní jedinci. Mě se to po mnoha letech podařilo. Ale padla jsem až na dno, málem jsem umřela. Lékaři mi tenkrát dávali jen 50 % na přežití. Zbavila jsem se závislosti, která trvala mnoho let, úplně se uzdravila. Mozek mi perfektně funguje. Vrátila jsem se ke svým koníčkům - pěší turistice, jízdě na kole, fotografování, počítačům. Jde to se z alkoholu uzdravit. Není to tolik o pevné vůli, ale změně myšlení a způsobu života. Hlavně nepustit si do života nudu, být aktivní. Přeji všem, kteří mají problémy s alkoholem, aby se uzdravili. Je třeba hledat pomoc, jít na léčbu, třeba i opakovaně, pokud jedna léčba nestačí.

Byla jsem z rodiny, kde pití alkoholu byla věc zcela neznámá. A když jsem přišla ve třiceti do Prahy a zbortil se mi vztah, který byl důvodem mého přestěhování, začala jsem s vesměs mužskou partou chodit pravidelně do restaurace a samozřejmě i popíjet. Tam jsem poznala i svého pozdějšího partnera, s nímž jsem pochopila, že alkohol není přítel. On zahynul při autohavárii a pro mě s polistopadovou změnou zaměstnání i okruhu známých začal v pravý čas nový život. Děkuji za článek.

Pár lidí, kteří alkoholu propadli jsem v životě poznala. Původně byli inteligentní a přesto dopadli bídně. Je to velká výhra v životě závislosti uniknout a dokáží to jen silní jedinci. Život může být krásný a za tu námahu to stojí.