Když se daří, tak se daří...
Foto: archiv autora

Když se daří, tak se daří...

16. 4. 2017

Člověk, aby se cítil duševně spokojený, tak by se měl minimálně třikrát denně pochválit, jak je šikovný,, a ne, že si řekne „ Já jsem ale…“ píííp, jak se to dělá v televizi ve správách.

Tak jsem si toto pořekadlo dnes řekl hned, jak jsem v posteli otevřel oči do všedního světa ze snu, a řekl si „ No Romčo, ve snu jsi někde lítal, ani nevíš, kde, tak vstávat a cvičit!"

Jenže, ono se to lehce řekne, ale…  Myšlenka by chtěla, dokonce i pohyb, co to vše znázorňoval, ale to tělo… Ne a ne mě poslouchat. Tak jsem se došoural do pokoje, kde má Helča uložený v koutě nafukovací balon, na který si má člověk sednout a hopsat jak motorová blecha po pokoji, nebo si na něj lehnout zády a protahovat se.

Hopsat se mi nechtělo, a tak jsem si rovnou lehl na záda přes ten balon, a natáhl ruce dozadu. Ozvala se rána, jako by někde praskl strom, potom druhá, jak jsem se chtěl přes ten balon zvednout, a v tom se to stalo. To nafouklé kulaté se dalo i se mnou pomalu do pohybu, a moje tělo se vydalo odcestovat pozpátku do neznáma. Nedalo se to zastavit. Ozvala se rána jako z děla, já po hlavě drcl do stolku a svalil se vedle míče. Stavěl jsem se na nohy nejistě a pomalu, jak ta naše vzkvétající ekonomika, s obavou, že jsem na stole rozlil Helči vodu ve sklence… a nic, sucho.  Poprvé jsem se pochválil, jak jsem šikovný a dávám pozor.

Otevřely se dveře od ložnice a v nich… Helča. „Co tu děláš, že tak mlátíš něčím o stůl? Vzbudilo mne to.“ Mlčel jsem, culil jsem se na ni, a špitl: „Chceš něco uvařit?“ No, kdo by odmítl. Tak jsem se ani neoblékl, a vrhl jsem se na vaření. Občas když mi mozek narazí do lebky, jak putuje nekonečným prostorem v hlavě, a já z toho dostanu nápad, dokonce i uvařím, a moc dobře. Helča to zblajzla, jak se říká, na posezení, a já se musel opět, a to podruhé pochválit. A to mě dokonce vyfotila. Nedali byste si též?

No a říkal jsem si… chtělo by to pochvalu ode mne pro mne ještě jednu, a splním normu pohody. Ale co vymyslet? No, ale jelikož mně pár lidí zná, a já do blbinek nemám daleko, přišla hodina pravdy.

Odpoledne díky sluníčku, které jsem přemluvil, aby svítilo, jsme byli na šálku osvěžující tmy v hrnku, (znalci vědí, že je to káva), a po vypití, i lidově zdrbání světa kolem nás, jsem řekl mladé usměvavé dívce obslužné, že budeme platit, ale kartou. Nebyl problém, a dívka obslužná si odskočila pro tu černou nenažranou mašinku, která když pípne, tak se mé konto zachvěje strachy a je tenčí a tenčí, až se někdy divím, že ještě v bance na něj vidí.

A v tom blik, a dostal jsem nápad. Vzal jsem bankovní kartu, na ni položil kartu všeobecné zdravotní pojišťovny, a ty karty seděly rozměry jak něco na nočník. Dívka přišla, řekla cenu za vše a já jí ukázal tu pojišťovací kartu, pod níž byla schována ta pravá. Vykulila oči a nesměle informovala, že touto kartou nelze platit.

Natož jsem se uculil a řekl : "Vše jde, když se chce" a přiložil kartu k tomu nenasytnému terminálu. Ozvalo se píp, vše ok, a dívenka tak ztuhla, že zalapala po vzduchu a řekla „ Jé, ono to vám jde?“

Já se naklonil nad display a řekl: „Jojo jde, píše tu, blahopřejeme, rakety odpáleny“. Nedalo mi to a obrátil jsem pojišťovací kartu a ona uviděla tu bankovní. Tak dlouze se hlasitě smějící dívku, v pracovním procesu servírky, jsem neviděl. Dokonce nám sdělila, že tohle jistě vyzkouší zítra s kamarády. Odešla, a já si potřetí poděkoval, že jsem šikovný a udělal někomu radost k zasmání jen tak. I bez daně z dobré pohody. Lidi, já jsem tak šikovný…

AU, na co jsem si zase sedl a rozsedl?

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ilona Erika Kolář
Zač by ten náš život stál, kdyby se alespoň člověk jednou denně nezasmál?
Lenka Hudečková
Romčo, opravdu jsi šikovný chlapec a i mě jsi rozesmál na celé kolo (jak se říká) ¨!!!
Helenka Vambleki
Žeby žeby žeby brýle???
Jitka Hašková
Už dlouho jsem se tak dobře nepobavila- Děkuji.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 49. týden

Staré české filmy a pohádky se minulý týden líbily, a tak v nich ještě budeme pokračovat i v tomto týdnu.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

21%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

20%

Mezi 6 000-10 000 Kč

20%

Přes 10 000 Kč

22%

Nevím, neumím to odhadnout

18%