Nový režim tu už máme 30 let. Změnilo se ledacos, dokonce i železniční transporty „východňárů“ na noclehování v Praze. Dříve železnice vyvrhovala denně ráno tisíce přistěhovalců, teď už to jsou jen desítky. Směřují od Sherwoodu – Hlavního nádraží Praha, do blízkého podpůrného spolku „Naděje“. Někteří kolonisté popojedou načerno i dál, tramvají.
Tak, před naším žižkovským činžákem, skončila u „křižovatky a parčíku smrti“ i jedna tlustá balkánská Cikánka.
Zrovna začalo hustě pršet. Vstoupila do trávníku potentočkovaného psy. Rozložila si pestrobarevnou deku do trávy a ulehla. Druhou stejně barevnou pokrývkou se přikryla. Jiný „majetek“ už neměla. Déšť jen houstl, po celé dva dny, dnem i nocí. Po dvou dnech ležení před naším domem to jedna vdova z našeho domu nevydržela a „práskla“ ji policii.
Za strašlivého houkání a svícení přijely dva policejní vozy. Čtyři statní policisté vzali trávník obchvatem, ze dvou stran. I oni se brodili ve psích výkalech.
Cikánka se ale nebránila, ani neprchala. Museli ji dokonce probudit. Po chvilce přemlouvání si sbalila obě deky a nechala se jejich vozem někam odvézt...
