Miláčku, budeme spolu bydlet?

Myslela jsem si, že bych to chtěla, a teď už myslím, že ne. :-)))

Také jsem si myslela, že mi bude nejlíp samotné, ale měla jsem víc štěstí než rozumu. Potkala jsem muže, se kterým jsme vzájemně zapadli do svých životů a je nám oběma jasné, že je to na život pod jednou střechou tak dlouho, dokud nás smrt nerozdělí, i když naše životy nikdo nespojil. Najít spřízněnou duši je dar, o jakém většina lidí může jenom snít. A my si ho oba moc považujeme.

Žiji 31 let sama, můj život mám zaběhnutý a ve vyšším věku se těžko lidé dovedou přizpůsobit. Na společné bydlení bych si asi už nyní netroufla.

Ani náhodou ! - být dobří přátelé, ale každý mít své - a být rád, že to tak je.