Vyletěl 12. dubna

Hezké vzpomínky všech! A všimněte si, že si všichni dobře pamatujeme na 12. duben 1961, pak na 21. srpen 1968 a na 11. září 2001, kdy al-Kaidá narazila letadly do newyorských mrakodrapů. Skoro bych se vsadil, že každý ví, co právě v tu dobu dělal, když se o té které události dozvěděl. Třeba o tom někdo napíše víc.

Dobře se na tento den pamatuji. Byla jsem ve 2.ročníku střední školy a měli jsme celý den laboratoře. Zprávu nám oznámila naše ředitelka rozhlase, Měli jsme radost, byla to velká událost. Snad už druhý den se v rozhlase hrálo "Dobrý den, majore Gagarine...", hrát to orchestr Gustava Broma a zpíval sám Brom.

Ještě jsem si vzpomněla, že let člověka do vesmíru tehdy podle našeho ředitele jasně dokázal, že není Bůh, protože jinak by ho kosmonaut musel nahoře vidět. :-)))

Ivanko, kdo si počká, ten se dočká. Také čekám. :-)

Také si na tuto událost pamatuji, píseň jsme si doma pozpěvovali. Můj 2 letý bráška zpíval "Dobý den majoje Kakajíne " stále dokola.

Také si na to pamatuji, chodila jsem do první třídy a ráno jsme to poslouchali v rádiu. Ve škole se nemluvilo o ničem jiném, jenom o Gagarinovi. A když jsme přišli ze školy, v rádiu hráli každou chvíli písničku "Dobrý den majore Gagarine" a stále se o tom mluvilo.

Na ten den si také dobře pamatuji. Druhá vyučovací hodina, neoblíbená fyzika, když jsme ze školního rozhlasu uslyšeli tuto zprávu. A o přestávce nám spolužačka přečetla básničku, kterou napsala. Nepamatuji si celou, jen začátek. Dvanáctého dubna druhou hodinu nám oznámili radostnou novinu. První člověk vzlétl do vesmíru, blahopřejem sovětskému letci Gagarinu.................

Pamatuji si, že to ředitel ohlásil a pak jsme měli za úkol složit na počest Gagarina básničku. Byla to moje první báseň v životě. :-D Náš vážně nemocný tatínek naši radost nesdílel. Za necelé tři měsíce na to zemřel. O Gagarinovi se po letech říkaly i psaly neskutečné věci, třeba to, že zůstal na oběžné dráze, nebo, že vůbec do vesmíru neletěl. Je ale pravda, že byl hrdinou i obětí své doby. A prvenství mu nikdo nevezme, zatímco když letěl náš Vladimír Remek a ještě téhož roku východoněmecký Sigmund Jähn a pak další ze zemí Varšavské smlouvy, tak lidi už v tom cítili jen ideologii a přestali to oceňovat.

Úplně se vidím, jak stojím se zatajeným dechem v kuchyni u kredence, na které bylo malé červené tranzistorové rádio, ze kterého zněl hlas Gustava Broma oslavující kosmonauta majora Gagarina. To jsem ještě naivně věřila v lepší zítřky ...

Taky se na to pamatuji. Paní učitelka nám něco říkala, a přerušil ji školní rozhlas s mimořádným hlášením. My se tedy už ten den neučili, jen se povídalo. A druhý den - aspoň si myslím - už v rozhlase hráli písničku Dobrý den, majore Gagarine :-) .