Jak jsem přišla o dávnou lásku
Foto: archiv autorky

Jak jsem přišla o dávnou lásku

7. 4. 2017

Moje tajná láska ze základky, moc hodný a celkem tichý kluk. Myslím, že tenkrát vůbec nevnímal, že existuji. No, upřímně řečeno, ani se mu moc nedivím, nic zvláštního jsem nebyla a nejsem.

Škola skončila, rozlétli jsme se jako vrabci, do nových životů a moje „láska“ se mi ztratila z očí a pak i z mysli.  A ubíhala léta i život, vdala jsem se, přišly děti, pak vnoučata, párkrát jsem změnila i bydliště, prostě obyčejný život jedné obyčejné ženské.

Já byla dostatečně drzá, abych vlezla do kdejaké televizní soutěže, a v jedné takové jsem narazila na paní, která se ke mně hlásila  jako ke známé, a z dalšího rozhovoru vyplynulo, že jsme spolužačky ze základky. Prokecaly jsme spolu celé odpoledne a mně po příjezdu domů došlo, že jsme se vlastně od ukončení školy nikdy neviděli. A tak jsem začala shánět své spolužáky pomocí netu, na stránce „Spolužáci.cz“ jsem založila stránku třídy, oslovila jsem i jednoho spolužáka z gymnázia, protože spousta nás chodila na stejnou ZŠ a on měl celkem o všech přehled. Tak jsem získala kontakty na některé z žáků.

První ze spolužáků se mi na stránku přihlásila moje dávná, skoro zapomenutá láska, můj milý spolužák, říkejme mu třeba Chlapec, a  sám také věděl o několika spolužačkách, takže jsme to dávali dohromady, našli jsme i spolužáky z ostatních osmých tříd našeho ročníku, až se nám povedlo uskutečnit první sraz spolužáků všech tří osmiček přesně po padesáti letech. Nádhera, sešlo se nás přes 50, dokonce jsme objevili i dvě naše třídní učitelky, měli jsme dohodnutou i návštěvu školy. Od té doby se scházíme každý rok.

Já byla tehdy ovšem ještě vdaná, ne, že by mne nenapadaly hříšné myšlenky, když jsem Chlapce uviděla, ale pustila jsem je rychle z hlavy, přepadaly mne vždycky jen při setkání s ním. Před dvěma lety jsem ovdověla, a ačkoliv mám velkou rodinu a všechny, až na výjimku blízko sebe, přece jen mi pořád někdo chyběl, což asi někteří z vás znají a chápou.

Čas samoty, většinou večerní, jsem zabíjela na netu, našla pár internetových přátel i vynikající přítelkyně, a v e-mailové korespondenci se mi začaly objevovat i zprávy od Chlapce. Nejdřív jen obyčejné, tak, jak se rozesílají známým, s každým dalším setkáním (mimo srazy jsme se občas v užším kruhu spolužáků setkávali u kávy) se začaly maily měnit na osobnější, přáníčka, obrázky, i osobní fotografie a vypadalo to skoro, že mi osud tu moji školní první lásku přihrál do cesty. Měnila se témata mailů i obrázků a po několika narážkách o citech i erotice jsem poznala, že v tom zase lítám.

Vypadalo to, že je na tom Chlapec stejně, aspoň podle každodenní korespondence, krásných ranních pozdravů i vzájemných popichování. Jenže...,  když jsme se zase jednou setkali na kávovém dýchánku, chlapec mne takříkajíc „zazdil“. Po mailu ovšem pokračovala naše korespondence a já hloupá holka mu přiznala, jak na tom jsem, přicházely maily se srdíčky, ale ať jsem se snažila sebevíc, vždy, když jsem měla pocit, že už se snad setkáme i jen my dva, vždycky Chlapec couvnul. Chtěla jsem mu naznačit, že bych ho ráda viděla i u sebe,(pozvání dostal už na srazu), vždycky se vykroutil. Včera mu já nána poslala stránku aprílových Map.cz s tím, aby nezabloudil, až mne bude hledat, a on tu mapu otevřel zrovna na Moravě. Co si z toho vydedukoval, nevím, ale odepsal, že jsem ho nemusela posílat na Moravu, ale říct to rovnou. A nezvykle rychle naše denní korespondence skončila a  pak mi dnes ráno místo obvyklého krásného pozdravu poslal jen prázdný mail.

Poznala jsem, že lze někoho poslat do háje i bez jediného slova a že to bolí možná víc, než kdyby to udělal třeba i zlým slovem...

Pokračování snad příště.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jaroslava Jánošíková
Milá Naďo, vůbec to není hňup, jen na rozdíl ode mne má ke mě vztah jen kamarádský. Jinak je to prima člověk.
Zdena Proboštová
Rozumím tomu správně "zazdil" znamená, že udělal něco, co by se dělat nemělo a tebe se to dotklo. Není třeba vědět co se stalo, to beru, ne všechno musí lidi vědět. Kdo bude chtít rozebírat nerozebratelné, tomu se to ani nedá vysvětlit. Ale hezky jsi to napsala palec nahoru a ******
Jaroslava Jánošíková
Zuzko, nebádejte, od toho jsou tady "akademie věd" a já nejsem jejich členkou ani vy ne. Takže se všichni bavte a nerozebírejte nerozebratelné :-)
Naděžda Špásová
Jarko, nechte ho plavat, je to hňup. Třeba je kolem vás někdo, kdo čeká na váš pokyn. Zažila jsem v 17 ti něco podobného. Byla to krásná, nevinná láska. Pak jsem ho seznámila s kamarádkou a bylo vymalováno. Za rok jsem ho potkala, stal se z něj velkej blbec, kterému už šlo jen o jedno. Je pravda, že jsem na něj nikdy nezapomněla. Přeju vám úspěch v hledání a hodně štěstí.
Elena Valeriánová
... cumel...
Elena Valeriánová
Jsem na tom podobně jako Zuzka, stojím si na vedení. Moje první školní láska (neopětovaná) s krásně modrýma očima skončil jako alkoholik a ušmudlanec. Dnes bych si o něj ani kolo neopřela pokud ještě vůbec žije. A přitom to byl kluk jako čuměl v špičatých lakýrkách :-)
Jarmila Komberec Jakubcová
Velmi pěkný článek - zajímavý příběh.
Lidmila Nejedlá
Jaruško, asi není čeho litovat. A pokud měl na Moravě manželku, náhoda to vyřešila.
Zuzana Pivcová
Je to moc pěkné vyprávění, ale nějak jsem nepochopila, zda byl Chlapec také nezadaný, jak a před kým Vás zazdil a proč by se ho mělo dotknout "natrknutí" s mapou, když sám ze své strany nepodnikl nic. Asi jsem já v tomto případě trochu nechápavá. Omlouvám se ale, pokud jste nic bližšího psát nechtěla.
Anna Potůčková
Krásný článek s napětím jak to dopadne na konci. I já měla svoji velkou lásku, která trvala 2 roky a do dnes když jej uvidím jsem na měkko. Bohužel spolu nekomunikujeme. Za to s mojí úplně první láskou jsme velcí přátelé, a rádi vzpomínáme na své společné chvíle, které jsme většinou trávili na tenečním parketě při vesnických tanečních zábavách.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.