Kdo se dožije sta let? Vědci už tuší.

Asi jsem si sama naběhla na vidle, ale myslela jsem to jinak. Celý život jsem byla celkem štíhlá a až když už vařím jen pro sebe někdy zblajznu vše najednou protože jedna porce jde vařit těžko. Mám ráda třeba palačinky a kila šla nahoru. Masem se nepřejídám.

Věruš, jíst skromně málo není věda. Možná by Vám o tom popovídali ti, co jíst skromně musí už jen z finančních důvodů. Zatímco se někdo láduje téměř denně masem, jinému nevadí obyčejná ovesná kaše...

Dnešní mladí asi nemají z vědců radost - pro ně jsou důchodci tak akorát "na odstřel".

S článkem souhlasím. Jenže jak dokázat jíst skromně málo a ještě při tom být spokojený ? Také záleží na životním prostředí a genové výbavě jednotlivce.

Tak už to bývá, když jsme malí, chceme být velcí, když už jsme velcí, chceme být dospělí a tak to jde až zjistíme, že už není kam spěchat. Ale to je život. Každý jednou musí... Někdo dřív, někdo o něco později. Jinak přemýšlí o dlouhověkostí člověk mladý, zdravý, plný vitality, než ten, kdo už má kus života odžitého, podlomené zdraví a nikoho blízkého vedle sebe. Zrovna včera mi řekl pětiletý vnuk, že by si moc přál, aby hodni lidé neumírali, jenom ti zlí. Škoda, že tomu tak není jistě by to byla dobrá a prospěšná motivace k dlouhověkosti.

Při jedné příležitosti jsem slyšela přání - chtěla bych umřít zdravá. Vypadá to k smíchu, ale rozumím tomu. Je mi v podstatě jedno, kdy umřu, ale chtěla bych u toho "být zdravá" :-) Nechci, se o mě jednou říkalo - ono jí to JEŠTĚ myslí, ono jí JEŠTĚ chutná, ona se JEŠTĚ sama nají a v podtextu - ona JEŠTĚ nepotřebuje plíny. Občas v TV ukazují ve zprávách jubilanty, tyhle komentáře mi opravdu moc vadí. Co je komu do toho, že jsem stará, vrásčitá a ještě trefím na WC? :-(

Jsem přesvědčená o tom, že každý je tu přesně tak dlouho, jak potřebuje, aby prožil to, co si předsevzal, než se narodil. Mimochodem to vysvětluje, proč někdo umře mladý, někdo starý, někdo nemocný, někdo i přesto, že se snaží žít zdravě, a někdo žije dlouho, i když už by raději nežil. Rozhodně bych netoužila po tom být tu za každou cenu jen proto, že to lékařská věda umožňuje, ale nepochybně jsou i tací, pro které by to význam mělo. Až přijde můj čas, tak prostě půjdu. :-)

Bylo by ideální, kdyby člověk žil tak dlouho, dokud ho život baví a žije opravdu rád. To znamená ve vztahu k druhým i k sobě. Blahobyt, ke kterému se vyspělé společnosti snaží směřovat, není zárukou dlouhověkosti, spíš naopak. Dřív byla bída, válka, epidemie, ale v normálním každodenním životě byli lidé klidnější a psychicky odolnější.

Hm, tak to asi vládě vyhovovat moc nebude mít čím dál více důchodců nejen v tomto věku....Tady asi neušetří....