Od psacího stroje k počítači
Foto: archiv autorky

Od psacího stroje k počítači

25. 3. 2017

Očima probodávám prázdnou obrazovku počítače a čekám, co se mi zrodí v hlavě. Téma je jasné a název vypovídá sám za sebe. Jak však začít, aby to mělo hlavu, patu a dalo se to číst.
Ejhle! Nápad je tu. Snad mi bude odpuštěno, když já začnu od pera a k psacímu stroji se dostanu později.

Přenáším se o mnoho let zpátky, do doby, kdy právě ukládám do penálu pero a několik náhradních špiček. Bohužel vím, že ještě dlouho budu psát obyčejnou tužkou, pokud moje písmo nebude úplně perfektní. Každý den leží na školní lavici přede mnou pero pečlivě přichystané, protože: "Co kdyby dnes!". Slzička ukápla, jelikož jsem byla opravdu mezi posledními, kteří dostali souhlas. Pak jsem však pero uchopila a nepustila.

Dnes mám popsanou kupu soukromých deníků a všude, kde jsem studovala, pracovala, bylo mojí povinností i zábavou psát kroniku, protože já prý mám krásné písmo. No dobrá, beru to. Za ty útrapy to stálo.
K mým zápiskům později přibyla fotoalba. Já sama sice nefotila, fotoaparát nevlastnila, ale na různé akce byli tenkrát zváni profesionální fotografové. Krásné černobílé fotky jsem  zastrkovala do růžků v albech proložených průhledným papírem. Později přibyly fotografie barevné, a tak mám krásná alba z dovolených, chalupářská i vánoční. Děti a vnoučata si je občas prohlížejí, diví se, jak všichni vyrostli, zmužněli, zkrásněli. Oni mi posílají fotky mailem, ale já se držím tradice a každý rok pravidelně přidávám pár fotografií do svých alb... No, třeba mi za to jednou poděkují.

A jsem konečně u psacího stroje. Stál na tatínkově pracovním stole a již v raném věku začala krásně olemovaná kolečka přitahovat moji pozornost. Velice brzy jsem díky tomuto vynálezu poznávala písmenka a vyťukávala je jedním prstíkem. Písmenka byla výrazně žlutá a já si později dokázala přečíst i značku tohoto stroje.
Na střední škole, i když jsem nestudovala ekonomický směr, jsme museli umět psát na stroji. Po memorování anatomických názvů částí lidského těla nebo účasti na pitvě to byla pro nás, budoucí zdravotní sestry, krásná změna. Jednou týdně jsme  seděly ve třídě ekonomické školy a pan profesor se snažil naučit nás psát všemi deseti prsty. Bylo období, kdy jsem to opravdu uměla, ale ve své praxi nikdy nepoužívala. Však ani jednoho lékaře  jsem nezažila, který by psal  lékařské zprávy na stroji tak, jak se má. Když o mnoho let později přišla někdy za mnou na pracoviště má vnoučata, bylo jejich velkou zábavou vyklepávat písmenka na psacím stroji. Takže co? Všechno v životě se opakuje.

Čas velmi rychle běží, a když tak krásně vzpomínám, chci se zmínit i o mém posledním zaměstnání. Měla jsem již za sebou bohatou praxi na chirurgickém i interním oddělení, když se v sedmdesátých letech v naší nemocnici zřizovalo oddělení nukleární medicíny. Já neváhala ani chviličku, i když jsem věděla, že to nebude jednoduché. V té době u nás ještě nikdo nevěděl, co je CT, ba ani ultrazvuk, takže nukleární medicína, to  byla bomba. Dostala jsem do rukou učebnici radiologické fyziky a trochu mi zatrnulo. Zvládnu se naučit tolik nových věcí? Začali jsme provádět statické i funkční vyšetření jednotlivých orgánů u pacientů pomocí radioaktivních látek a složitých přístrojů. Největší naší chloubou byl vyhodnocovací systémem Clincom od firmy Nuklear Chicago. Tam bylo možné provádět i dynamické studie. Celý vyšetřovací postup se nahrával do paměti přístroje a poté vyhodnocoval v různých projekcích a řezech zpětným přehráváním na obrazovku přístroje. Jako dokumentace posloužily snímky z polaroidních filmů. Technika šla velmi rychle dopředu, a než jsme se nadáli, byla celá nemocnice propojena počítači. Zlepšila se komunikace mezi jednotlivými odděleními.
 V současné době, kdy už mám odpracováno a užívám si života plnými doušky, musím se občas  pousmát, poskytuji-li někomu z mladší generace svoji internetovou adresu. Vidím údiv ve tváři. Že by ta paní uměla i na počítači? Bývá to většinou na úřadech, kde mají k dispozici můj rok narození. Jo, jo, děti, my se jen tak nedáme a musíte s námi počítat.

Člověk v tomto seniorském věku by měl být stále aktivní, hledat si nějakou činnost, která ho těší, a pokud to ještě jde, postarat se sám o sebe a neobtěžovat s každou maličkostí svoje potomky. Scházet se s přáteli, cestovat a poznávat to, co jsme ještě nepoznali. Dělat nějaký přiměřený sport, chodit za kulturou, pracovat na počítači, sledovat, co se děje ve světě. No prostě být in.

Jejda! Stihnu to všechno?

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiřina Macháčková
Psací stroj Brother jsem synovi pořídila, když studoval. Pak odešel z domu, stroj mi zůstal. Jelikož jsem ve všem samouk, pustila jsem se v roce 2000 do psaní všemi deseti prsty. Koupila jsem si 1. díl Technika administrativy. Rok a půl jsem denně mučila 4 h. Výsledek stál za to. Dokázala jsem psát i se zavřenýma očima. V roce 2006 jsem si koupila první počítač. To byla paráda psát na klávesnici! Tichý chod, lehké stisky kláves. Koupila jsem si kancelářský balík Microsoft office 2003, příručky a začala se učit Word, Excel. Pak jsem začala odebírat časopis Jak na počítač a kupovat si další příručky, abych počítači co nejvíce porozuměla. Trpělivost a strávený čas učením se mi vyplatil Dnes můžu říci, že jsem pokročilý uživatel PC. Také jsem začala pronikat do tajů chytrých telefonů, první tlačítkový telefon jsem si pořídila někdy v r. 1999, měla jich několik. Dotykový chytrý telefon jsem si koupila v roce 2013. Mám i výborný tlačítkový telefon Sony Ericson, chytrý telefon Huawei P9 Lite. Už si nedovedu představit být bez těchto vymožeností, které se začínají stávat nutností. Jsou to výborní pomocníci.
Libuše Münsterová
Děkuji za krásné komentáře, vidím, že většina má na psací stroj krásné vzpomínky, ale myslím, že počítač má také svoje kouzlo. Díky tedy Janičce, Alence,Zuzance,Květušce,Marušce,Ilonce,Oldovi, Haničce, Ivance a Kájovi.
Jana Šenbergerová
I když už dlouho píšu hlavně na počítači, na starou Zetu po mamince nedám dopustit. Kdysi jsem se sama naučila psát všemi deseti, ale nakonec skončila u osvědčených dvou. Stroj je v kufříku vedle stolu, na kterém mám počítač, a čeká na svou chvíli. Kdo ví, možná ještě přijde. :-) Pěkně jste to napsala. Věřím, že toho ještě stihneme dost.
Alena Tollarová
Také jsem v 15 usedla v učebně TA (technika administrativy) k jedné takové mašince a snažila se ji zkrotit. ASDF ... pamatujete? Cvičit jsem chodila na faru na podobný Underwood ... psací stroj a později počítač mě provázel celým životem a byl mým pracovním nástrojem. Psát všemi deseti, to je pohodička ...
Zuzana Pivcová
Kdysi jsem si koupila kufříkový psací stroj, protože jsem si musela naťukat sama diplomovou práci v němčině. Nebyl nikdo, kdo by mi to z mé čmáranice přepsal. Tak jsem si koupila i příručku pro samouky Psaní na stroji všemi deseti. Psala jsem celkem dobře, i když v práci jsem to moc nepotřebovala. Ovšem PC klávesnice mě samozřejmě zaskočila. Celkově jsem technicky nenadaná, ale taky se nedám! Díky za článek.
Květoslava HOUDKOVÁ
Obdobný psací stroj -jako na obrázku- mi někdo půjčil k "tréninku" doma při studiu SEŠ. Zde jsme psali na Zetách, ale chvíli před stát.zkouškou nám dali Consuly (klávesnice trošku širší atd.) Protestem celé třídy nám byly Zety vráceny - Státní zkoušku jsem měla za "1". K zaměstnání pak občas byla možnost přivýdělku - psaní diplomových prací. Něco ve mně zůstalo = i nyní 10ti píšu na Filipovi.
Marie Ženatová
Měla jsem 3 děti hodně brzy po sobě a jak byla s nimi delší dobu doma, tak jsem si jen říkala, nesmím zapomenout psát na psacím stroji... Našetřila jsem si penízky a ihned koupila kufříkový psací stroj Consul a i na mateřské dovolené jsem ho hodně využívala. Mám státní zkoušky z psaní strojem, takže bylo mnoho psaní pro sousedy - kdo co potřeboval, před r. 1989 mnoho opisů diplomových prací pro vysokoškoláky, také mnoho opisů v samizdatech 1 + 9, takže stroj byl hodně využívaný. Když jsme vyhráli v soutěži Mladé Fronty Dnes 2. cenu a tou byl počítač, tak mi bylo psacího stroje moc líto, ale vzala si ho vnoučata a cvičila se na něm - takže byl stále využíván, menší děti si na něm také moc rády všechno "vyťukávaly..." a já jsem se je snažila učit psát všemi desíti...
Ilona Erika Kolář
Měla jsem kufříkový konzul, protože jsem dělala státní zkoušku z psaní na mechanickém psacím stroji. Chodila jsem dva roky do kurzu a psaly jsme potmě diktáty, abychom se naučily psát poslepu. Docela se mi to hodí. Když někomu píšu zprávu na fc. přes počítačovou klávesnici, na druhé straně se diví, že bleskurychle napíšu dlouhou odpověď.
Oldřich Čepelka
moc pěkně napsané. Mě počítače taky pomáhaly živit (hned kolem 1970 jsem je trochu studoval - to byly obrovské sálové počítače a jazyk Algol-60 a Cobol - pamatuje ještě někdo?). A mám taky podobný stroj, po tátovi, ale já na něm psal studentské verše a nakonec i diplomku. Počítač jsem měl mezi prvními, internet taky, podnikal jsem a hodilo se to. V posl. letech jsem hodně zvolnil, odmítl "chytrý telefon" a nechce se mi učit ani spousty všelijakých aplikací a chytrých věcí. nemám GPS a nemám stopky. Umím číst mapy a vteřinovku potřebuju jen na běžeckých závodech. A jen pro sebe.
Hana Rypáčková
Měla jsem Consul kufříkový . Ale tatínek v pracovně podobný...Psací stroj vybízel ku psaní. I děti rády ťukaly pohádky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 43. týden

Tento týden se budeme ve vědomostním kvízu věnovat památkám kulturního světového dědictví zapsaných na seznam UNESCO.