Dopravák Metoděj Strouhal byl ve svém oboru jasná špička. Díky jemu se nemusel lid železničářský připravovat na pravidelné přezkoušení. V jeho hodinách se pořád něco dělo. Vyprávěl živě, na úrovni a vždy zajímavě. Jako každý kantor měl své mouchy. Byl to přesný a přísný vykladač bible. Na věci nemíval zpravidla svůj názor, nakonec jej ani mít nemohl.
Probírá se jednou v hodině dopravy průběh železniční nehody. Všeobecně se diskutuje o nelogickém a nesmyslném rozložení viny. Za neodstranění zarážky byl potrestán výpravčí, ačkoliv za tento úkon odpovídá pomocník strojvedoucího! Výpravčí umístění ve třídě při pravidelném poučování hlasitě dupou a hučí. Kantor Strouhal si sjednal výkřikem klid. Pronesl pak všeobjímající větu:
,,Nepřísluší mi kritizovat rozhodnutí poradního sboru náčelníka Provozního oddílu Brno!“
Všichni pochopili souvislosti a došlo jim, že o vině rozhodují mnohdy zcela jiná kritéria! Pomocník strojvedoucího byl agilním milicionářem a příslušníkem tajné teroristické organizace Rudý listopad!
Pravidelné poučování probíhá každý měsíc. Vždy první hodinu je železniční přeprava, pak dvě hodiny dopravy a nakonec jedna hodina zabezpečovací techniky. V první hodině se dá fingovat účast. Hodná paní inspektorka železniční přepravy účast nekontroluje. Část zaměstnanců tohoto faktu zneužívá. Nechávají se podepsat a docházejí až na další hodinu. Strouhal účast kontroluje. Když byl jednou odhalen absentér, po zásluze potrestán a poslán na mimořádné přezkoušení, pronesl pedantický kantor památnou větu:
,,Přátelé, nevadí mi, že soudruh Kalenda nechodil na školení. Vadí mi jen, že se dostavíl na první hodinu a pak odešel!“ Takový zločin, jakým je fingování podpisu, je v očích starého poctivce zločinem skoro hrdelním! Takovou zrůdnost ani kantor nepřipouští.
Řádí chřipková epidemie. Lojza Bernát je ve třídě zcela sám. Už je čas, má začínat první hodina. Najednou se rozletí dveře a na prahu stojí kantor Strouhal. Je překvapen, že někdo sedí ve třídě, a je zjevně nerad. Čekají, nikdo další už nepřichází. Po chvíli trapného mlčení navrhuje Bernát: ,,Soudruhu inspektore - já jeden, vy jeden. Nechte mne to podepsat, já půjdu domů, vy budete mít pokoj a já taky!“
,,Tak to jsem, Bernáte, jako neslyšel, půjdeme na to!“
A pak se pedantický kantor pousmál a prohlásil: ,,Vždyť já tě hochu neznám. Třeba se někde pochlubíš. Mám já to zapotřebí?“ A pak proběhlo kompletní školení pro jednoho muže.
Hodnou paní přepravní inspektorku vystřídala mladá a ambiciózní žena. Ihned nasadila ostrý kurz. Prověří si prý znalosti výpravčích vlaků, stran výpočtu jízdného ve vlaku. Jako Mašukulumbové na křížovku dívají se dopraváci na příklady výpočtu jízdného. Platí zásada – až budu dělat průvodčího, tak se to naučím. Tužky kmitají po papíru. Nepředložený čin nové přepravářky je futrován prostým faktem. Výpravčí vlaků má totiž předepsánu úplnou znalost předpisů! Test končí, kantorka odchází o přestávce do kabinetu.
,,Vážení soudruzi výpravčí, ani jeden z vás by se jako průvodčí vlaků neuživil!“ sděluje kantorka lapidárně výsledek testu.
,,Soudruhovi Cikánkovi vyšlo, že cestujícímu, zjištěnému úplně na jiné a delší trati, ještě korunu padesát doplatí!“ rozčiluje se rozlícená pedagožka.
,,Já jsem soudružko inspektorko průvodčí lidumil!“ vysvětluje výpravčí Cikánek.
,,A co s těmi testy budete dělat?“ táže se nezáludně někdo z publika.
,,Dám to zadkovi!“ rezolutně končí celou záležitost kantorka.
A tu Lojza Bernát prohlásí: ,,Tak to je to jediný, k čemu vám ty testy budou dobrý!“ Větu vyprovází hurónský řev a útěk kantorky ze třídy!
,,Vole, tys tomu dal! To je jméno! Vrchní komerčák na Provozním oddíle se tak jmenuje!“
V Lojzovi Bernátovi by se krve nedořezal. Kantorka přece neoznámila, že to dá soudruhu Zadkovi!
Nová paní inspektorka byla osoba znalá. Byl to přesně ten typ, který umí, ale v hodinách je nuda. Nakonec - jak se dá zajímavou formou vyprávět hodinu o nákladních listech, přiúčtovacích kartách, nakládacích a vykládacích lhůtách? Také šířka drátů při nakládání kulatiny a velikost hřebíků zarážených do podlahy není k popukání.
Starý kantor v minulosti to řešil příhodami svých králíků, problematikou předávání cestujícího a pátráním po oprávněnosti slev pro dvacetileté protifašistické bojovníky. Nechával se také vytočit nejapnými dotazy. Když jednou vznesl výpravčí Zdenál nezáludný dotaz, je–li Albánie členem společnosti chladících vozů Interfrígo, odešel se kantor podívat do kabinetu. Vrátil se značně rozčilen a hlasitě nadával: ,,Ze mne si nikdo srandu dělat nebude!“
Narazil totiž na prostý fakt. Albánie má jen jednu železniční trať z Tirany do přístavu Elbasan. Jakákoliv mezinárodní železniční přeprava je tak pro nedostatek kolejí vyloučena!
Po celou dobu se způsob výkladu paní inspektorky nezměnil. Nakonec vše rozhrábl výpravčí Sekerák. Jednou o přestávce pravil:
,,Kluci, tuhle ženskou bych chtěl dostat na lavičku v jasmínu! Věřím tomu, že by mi v milostném rozpoložení pošeptala do ucha - všechno o velkých kontejnerech!“
Kapitolou samou pro sebe je zabezpečovák Benáček. Žoviální a obtloustlý pán trůní za katedrou v dopravním sále. Za zády má rozsáhlé kolejiště a kolem stěn všechny druhy zabezpečovacího zařízení. Původně se v tomto sále mělo odehrávat praktické cvičení. Žáci měli normálně obsluhovat zařízení a za zády jim měly jezdit modelové vláčky. Byl to jakýsi trenažér, nad kterým by zaplesalo srdce každého železničního modeláře. Kantror Benáček za mlada vyhrožoval dopravními deníky a službou s postihy. Jen několikrát adepti řádili u cvičných přístrojů. Vždy se podařilo něco pokazit. Několikrát vznikaly zádrhely u samotných modelů. Nakonec se ze všeho toho monstra stala stafáž za zády kantora. Ten pak používal jenom ukazovátko a formou kvízu se ukazovalo, kam že se dává želízko při západkové zkoušce. Tento pán se na rozdíl od komisního Struhala nechal vyhecovat. Hodiny pak byly veselé, zábavné a poučné.
A tak si Lojzek Bernát vzpomněl na krásný nástup do své železniční stanice. Bylo to před dvaceti lety, za požehnané vlády náčelníka Pospíška. Lojzek přišel po vojně do stanice ze zcela jiného obvodu. Nechodil do školy pět měsíců, nežli se to provalilo.
,,Lojzo, musíš na přezkoušení!“ sdělil radostnou zprávu delikventovi náčelník.
,,Neboj se, vrchní zkušební komisař Smutný je můj dobrý kamarád. Nebylo by od věci podstrčit mu láhev vína. Nech ho pozdravovat!“
Takto protekčně vybaven, střízliv a čerstvě oholen, stanul výpravčí Alois Bernát před zkušební místností. Pro jistotu měl v síťovce tři láhve tokajského. Smutný byl očividně potěšen. Kvitoval s povděkem, že lidská slušnost ještě nevymizela. Při bližším ohledání lákavého obsahu změřil vlahým pohledem adepta a pravil: ,,Ty jseš dneska nějakej nabitej!“ Zkouška se pak přeměnila v příjemný pohovor!
,,Musíš ještě na přezkoušení ze zabezpečovací techniky. To je předpis!“ Laskavě Bernáta vyprovodil a ukázal směr cesty. Čeká tam prý inženýr Rous. Nemá se zdržovat, pan inženýr spěchá!
Kdo jednou bloudil chodbami na ,,Lenince“, ví své. Labyrint! Lojza za živého boha nemůže najít místnost s čekajícím inženýrem Rousem. Najednou záchrana! Na dveřích nápis - Kabinet zabezpečovací techniky! Klepání. Uvnitř nesedí inženýr Rous, ale bledé tváře. Bezbarvými koláči obličejů vítá příchozího celá třída zkoušených! Za katedrou trůní on. Nekompromisní zkušební komisař. Lojza pokládá na okraj stolu svůj Výkaz o zkouškách. Divokým gestem zkoučejícího je zahnán do lavice mezi nešťastníky.
To, co se pak odehrávalo, stojí za zaznamenání. Bernáta míjejí záhadné otázky. Jak se měří kabelové hlavy a co se měří v rozvodné skříni. Temno. Lojzek neodpovídá na jedinou otázku.
,,No tak sousede, pomožte soudruhovi! Já vím, že to ví. Má jen trému a nedokáže se vyjadřovat!“
Mátohy. Takový debakl. Naděje na přežití veškerá žádná. Tři láhve tokajského byly investovány zbytečně. Za tenhle výkon nemůže být nic jiného nežli nedostatečná! Celé přezkoušení je pro kočku!
Pro Lojzíka Bernáta je to uklidnění před popravou. Smířen s osudem upadá do letargie. S hlavou dole očekává ránu z milosti. Všichni už odešli. Výkazy o zkouškách se vytratily ze stolu. Zbyl tam jen jeden – ten Lojzův! Jej si jistě mistr popravčí zanechal na konec. Zkoušený sedí v lavici docela sám.
,,No a co s vámi, člověče? Ze které jste služebny?“
A tu Lojza Bernát vypráví celé své martýrium a čeká na slitování. Pán za katedrou začíná měnit barvu, zbrunátní, nafoukne se a pak se rozřechtá bláznivým smíchem.
,,Člověče, vy jste rarita! Všichni jste prospěli! Právě jste absolvoval přezkoušení mechanika vysokého napětí!“
Do výkazu nenapsal nic. Nepustil totiž předtím Lojzu vůbec ke slovu a prudkým gestem jej zahnal do lavice. Co na tom, že to bylo ve špatných dveřích!
Inženýr Rous zatím už dobrou hodinu čeká na delikventa. Ten konečně nachází ty správné dveře a hlásí se. Inženýr nervózně pohlíží na náramkové hodinky.
,,Kde se, člověče, flákáte?“ vyčítavě dotírá zkušební komisař. Pak se už jen plácá do stehen a hlasitě se řehtá.
,,Dejte to sem, člověče !“ Rychle zapisuje druh zkoušky a výsledek. Mimořádná zkouška dopadla na výbornou. Náčelník stanice Dobrotín Jan Pospíšek mohl být spokojen.
V jeho stanici se objevila předpisová hvězda.
