Na kardiologii Ústřední vojenské nemocnice v Praze a jmenovitě k MUDr. Ivanu Jeřábkovi, náměstku ředitele nemocnice, jsem se dostala s diagnostikovanou srdeční arytmií a zvýšeným krevním tlakem. Zpočátku jsem tvrdošíjně odmítala zařadit se mezi trvalé pacienty. Na doporučení možných speciálních zákroků jsem reagovala nesouhlasně. Byla jsem seznámena s podstupujícím rizikem, avšak na druhou stranu jsem vždy velice oceňovala, že pan primář Jeřábek nijak nepodceňoval mou snahu si udržovat svůj stav vedle nejnutnějších léků i přírodními prostředky. A to byl jeden z důvodů, proč jsem se do zlepšení své životosprávy před 2 roky obula značně razantně. A když jsem pak od významného kardiologa četla v kontrolní zprávě, že jsem vlastní zásluhou výrazně zlepšila svůj zdravotní stav, bylo to pro mě víc než vyznamenání.
Vážený pane primáři, dovolte, abych Vás uvítala mezi čtenáři našeho seniorského portálu i60 a položila Vám několik otázek.
Jak dlouho už pracujete jako kardiolog?
Formálně od roku 2000, kdy jsem absolvoval nadstavbovou atestaci z kardiologie. Ve skutečnosti však již od příchodu do ÚVN v roce 1977, nastoupil jsem na I. vnitřní oddělení, jež bylo zaměřeno kardiologicky.
Jste náměstkem ředitele ÚVN. Vedle této funkce jste si ještě ponechal určitý počet pacientů na kardiologii. Není poněkud náročné tyto dvě činnosti skloubit?
Do pozice náměstka pro LPP jsem nastoupil v roce 2010. Bylo nutno zmenšit počet nemocných, o něž jsem pečoval v původní ambulanci, kolegové je ale ochotně převzali do péče. Díky tomu obě pozice zvládám.
Jak jsem zjistila, jsme vlastně vrstevníci. Napadlo Vás už někdy skončit definitivně s prací a odejít do důchodu?
Důchodový věk je nevratnou skutečností, ale nikterak fatální. Můj postoj je takový, že člověk by měl - byť v modifikované podobě - pracovat stále. Tělesná i duševní aktivita působí příznivě na udržení normální činnosti organismu. Pozice náměstka je relativně krátkodobá záležitost, po ukončení funkce se budu opět plně věnovat pacientům.
Zastáváte názor, že odborníci, pokud sami chtějí, by měli zůstat na svém místě, aniž by jim někdo dával najevo, že zabírají místo?
Záleží na tom, na jaké mentální a fyzické úrovni onen odborník je. Může se stát, že schopnost sebekritiky při delším setrvání ve funkci opadne a pak musí okolí, zvláště nadřízení dotyčného, zvolit způsob, jak mu dát najevo, že by měl zvážit změnu pozice. Ne odchod do ústraní, ale třeba jen práci na méně exponovaném místě.
Jak vycházíte s mladšími kolegy a jak k Vám přistupují oni? Jsou sebevědomí, nebo Vás respektují?
V naprosté většině se při kontaktu se mnou chovají realisticky.
Pociťujete i na Vašem pracovišti, že kardiologie udělala obrovský pokrok?
To je nepochybné.
V jakém věku jsou většinou Vaši pacienti?
Převážně nad 60 let.
Jak byste zhodnotil seniory a jejich přístup k onemocněním srdce? Máte k nim nějaké výtky, nebo je můžete naopak pochválit?
Většinou se snaží respektovat doporučení, jak upravit životosprávu a realizovat pohybové aktivity. Nelze ale paušalizovat, jsou tací, kteří své špatné návyky již nezmění.
Čím si starší lidé podle Vás nejvíc zdravotně škodí?
Někteří jsou vysoce aktivní téměř do 90 let. To velmi oceňuji. Jsou však i jedinci, kteří rezignují na veškeré aktivity, uzavřou se do okruhu třeba i imaginárních chorob a stesků, a tím si zhoršují vyhlídky na důstojné prožití stáří.
Co všechno má negativní vliv na srdce?
Odpověď na tuto otázku poskytla již Framinghamská studie, zahájená v roce 1948 v USA. Prokázala negativní vliv kouření, neléčeného vysokého krevního tlaku, cukrovky, poruchy lipidového metabolismu, obezity, tělesné nečinnosti a některých dalších faktorů.
Vy sám vypadáte velmi svěže a nemáte na sobě opravdu žádný přebytečný tuk. Je to u Vás především genetická záležitost, nebo na sobě pracujete, a jak?
Pravidelně sportuji, především běhám.
Je pro Vás práce koníčkem. a jaké máte další záliby vedle ní?
Velmi se zajímám o kulturu, především klasickou hudbu, zpěv, balet, malířství. Rád si přečtu dobrou detektivku.
Jste také dědečkem, a pokud ano, jak byste se v této roli ohodnotil a jak přistupujete ke svým vnukům?
Snažím se vychovávat v intencích, které považuji do života za prospěšné. Vnučky jsou však ještě dosti malé a navíc nyní žijí poměrně daleko.
Jste spokojen se svým současným životem, a co byste doporučil těm, kteří mají obavy ze stáří?
Aktivní přístup k životu, snahu problémy řešit a s trablemi bojovat. Nepoddávat se potížím, nalézt si čas na sport a kulturu.
Děkuji Vám jménem čtenářů portálu za rozhovor a přeji Vám i Vašim pacientům zdravé srdce a plno elánu do dalších let.
