FOTO: autorka

Téma týdne: Sportem ku zdraví nebo k trvalé invaliditě?

14. 3. 2017

Můj příběh

Autor: Hana Rypáčková

Hodnocení:

(4.7 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Eva Balúchová 14.3.2017 20:51

K tomu můžu jenom dodat seš dobrá! A Honzík bude po tobě.

Eva Mužíková 14.3.2017 20:44

Hani, co dodat... jsi zkrátka vícero použitelná:)))))) Jak jste to točili, kamerou na přilbě???

Marie Seitlová 14.3.2017 20:03

Hanko krásný příspěvek, jste oba borci.

Naděžda Špásová 14.3.2017 19:28

Hanko, ten druhý příspěvěk je můj. Nebyla jsem přihlážená.

Věra Lišková 14.3.2017 18:18

Hanko, jsi fakt dobrá a vypadáš výborně, obdivuji tě a vnouček také umí.

Alena Vávrová 14.3.2017 17:28

Hančí, ty jsi tedy frajerka!! Smekám uctivě a Honzík je také borec, bere to šusem a asi dostal z boku povel k obloučkům. Umíte!!

Zuzana Pivcová 14.3.2017 17:22

Ty jsi, Hanko, velmi pohyblivá. Vzpomínám si, žes v restauraci U Brejšků suverénně přeskočila přes stůl, aby ses dostala na druhou stranu ke zdi, když to přes lidi kolem stolu nešlo. :-)))

Marie Ženatová 14.3.2017 17:06

Přímo neuvěřitelné, Hani jsi skutečná hvězda. Už to bylo napsáno sice přede mnou, ale to asi nevadí - o hvězdě se přece může psát vícekrát...

Libuše Křapová 14.3.2017 17:03

Hanko, moc mne mrzí, že mi nejdou přehrávat videa. Na fotce vypadáš jako hvězda :-)

14.3.2017 15:23

No, Hanko, ty jsi hvězda a jak ti to lyžování jde. To je jedna z věcí, kterou jsem se nenaučila a nepřišla jí na chuť. Tak ať ti to dlouho vydrží.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá