Mladá kalkulantka Barča je děvče jako lusk. Kromě toho je hodná a moc toho nenamluví. Je pracovitá, pořád něco plete a nevšímá si erotických keců. Není se co divit, že uvízla v hledáčku přípravářky Cilky.
Tato starostlivá maminka drží ochrannou ruku nad synáčkem, třicetiletým výpravčím Emánkem Horáčkem. Je to maminčin mazánek. Maminka mu nosí do dopravní kanceláře svačinku. Eman, je li v ráži, maminku i se svačinkou vyhodí. Ta pak nabízí nedojedenou stravu zaměstnancům. "Děcka jezte, Emánek to nepapká!“ Zaměstnanci pak zírají na krajíce chleba s máslem, kolem dokola nakrojené ke snažšímu žvýkání! Maminka Cilka totiž všechno zdrobňuje. Její informace vypadají takto: "Včera foukal silný vetříček a pršičkalo nám na střešičku!“
Emánek je železniční šílenec. Dráha je jeho jedinou vášní. Potud je všechno v pořádku. Rozhodí jej však sebemenší zádrhel. To si pak okusuje nechty a zapaluje jednu cigaretu od druhé. Všechny zapeklité situace nakonec vyřeší, ale výkon služby je provázen řevem a mlácením různými předměty. Syn se musí usadit, třeba jej oženit, rozhodne maminka. Začne za tímto účelem konat patřičné kroky.
Kalkulantka Barča je pozvána do rodiny. Dostavila se v plné polní. V příštím hnízdečku lásky jsou instalovány i květiny. Návštěva je provedena domkem, zahradou i vinohradem. Jediný dědic začíná být zajímavou partií. Maminka Cilka po chvíli odchází pod záminkou návštevy staré kamarádky. Blíží se hodina rozkoše.
Barča ví, co se sluší a patří. Neodhadla však správně situaci. Nedočkala se řečí o lásce. Ani stopa Emánkova vrušení z přítomnosti mladé krasavice. Zato se dověděla dost o Zprávě o brzdění, předvídaném odjezdu a problematice jízd po nesprávné koleji. Průběh pohovorů ji nevaroval. A tak jakmile šel Emánek uvařit kávu, vzala osud do svých rukou.
Svlékla se do naha a ulehla na gauč. Potencionálního milence přivítal bohatě zarostlý klín a vzrušením vztyčené bradavky velkých ňader. Překvapený hostitel upustil hrnek horké kávy na perský koberec. Zcela vyveden zmíry zvolal: "Kurvo, obleč sa!“ Barča uposlechla, sebrala své svršky a odešla, aby se více neukázala.
Po čase jela Barča ze šichty spolu se čtyřicetiletým výpravčím Jurou Hnátkem. Živě se bavili. Byl krásný letní večer, když projížděli lesnatou krajinou. Barča dávala k lepšímu své milostné dobrodružství. A tu starý proutnik Jura pravil:, "Kdybyste se mnou vystoupila, to by bylo jiný kafe!“ Tato neuvážená věta se mu rázem vymstila. Barča byla najednou z vlaku venku! Čest velela, vystup za ní!
V lesním porostu se pak odehrál ponižující úkaz. Prostě to nešlo! Moment překvapení byl příliš velký. Jako by se potvrdil výrok z Arabely. Nahoře blekota, dole měkota! Celou cestu domů oba zarytě mlčí. Žena je uražena., "Proboha ať to nevykecá!“ říká si milovník. Člověk někdy něco plácne jen tak, aby řeč nestála. Mnohdy se řeči mluví a voda teče. Málokdy se ale stane, aby vás někdo vzal za slovo. Některá žena se zdá podle řečí nebezpečná všem mužům, aby se pak projevila jako nesmělá bytost. Nenápadná a tichá Barča však zcela odpovídala poučce Tichá voda břehy mele! Výpravčího Hnátka vůbec nenapadlo, že má vedle sebe ženu činu.
Barča se ukázala jako pragmatik. Neúspěšnému milenci byl povolen reparát v Pražském hotelu Beránek. Pochopitelně na účet zkoušeného. Ramenatá slova byla tak příkladně potrestána.
Ale on ten reparát zase nebyl až tak nepříjemný!
