Peníze a štěstí. Nakolik spolu souvisí?

Peníze a štěstí - souvisí úzce, bez peněz na zabezpečení nejzákladnějších jistot to nejde. To je ta první věc - být nezávislý a moci pomoci i druhým - už to je velké štěstí ! Štěstí je i nejniternější pocit člověka, kdy se momentálně daří zdraví, lásce, vztahům v rodině, nebo alespoň něčemu z pocitů, navozujících dobrou bezstarostnou náladu na chvilku, neboť štěstí je motýl - poletuje si sem a tam a náhodně usedne na chvilku . Motýlku přilétej prosím častěji !

Jednou se ptal reportér Miloše Formana co pro něj znamená být bohatý a on odpověděl jediným slovem ..nezávislý...

Moje kamarádka říká, že lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný. Já myslím, že pocit štěstí záleží na stavu duše, jaké si člověk vytvořil vztahy v rodině, zda má přátele a další.. Peníze potřebujeme k životu, prostě musíme platit nájem, jídlo a další potřeby. Prostě se bez nich neobejdeme i když navenek se tváříme, že žijeme z vzduchu a všem tvrdíme, že je nepotřebujeme. Bohužel opak je pravdou.

Podle mne štěstí a peníze spolu vůbec nesouvisí. Je to stav duše, jak píše Zdena. Jsou lidé bohatí a chudí. Šťastní mohou být jen ti, kteří umí odhalit krásu skrytou ve vztazích a v maličkostech. Ten kdo ji hledá v penězích, nikdy šťastný nebude, i kdyby měl konto sebetučnější. Spokojení snad, ale ne šťastní.

Přikláním se k názoru, že peníze samy o sobě nevytvářejí pocit štěstí, ale ulehčují život od existenčních starostí. Např.nemohu zažívat pocit štěstí, když mi hrozí vystěhování z bytu na ulici, protože nemám na nájem. Ale zároveň nemohu pociťovat ani štěstí s milionovým kontem,když nemám, koho pozvat na kávu nebo komu sdělit či ukázat svoje bohatství, aby se těšil se mnou. Jistou peněžní rezervu by člověk měl mít v každém věku , pak se nemusí děsit, že bude bez pračky, až se rozbije. Ale je také dobré mít takové přátele, na které se mohu v případě potřeby obrátit a kteří mi vypomohou ať hmotně nebo jen radou či sdílením v kritické situaci, např. vážné nemoci. Největší štěstí je mít rodinu a dobré přátele. Mám přítelkyně, s kterými"kamarádím" už několik desítek let, s jednou dokonce od svých 5 let. Víme o sobě všechno, navštěvujeme se, voláme si a pomáháme si, Bez nich bych byla opravdu nešťastná.

Žádné peníze nenahradí blízkého člověka, rodinu, přátele. To je štěstí, nebýt sám. Protože k čemu by byl milión člověku samotnému. Peníze usnadňují život, to ano, ale v nich tedy štěstí já nenacházím. Štěstí je, si ve zdraví moci vyjít do lesa a právě tam vidím na své fence Megince, jak je v okamžiku šťastná, tady a teď. Žijeme ale v konzumním světě a když slyším mladé maminky, jak říkají, že jejich děti chtějí jen značkové boty, oblěčení, je mi z nich smutno... Dříve lidé žili v chudobě a přesto myslím byli daleko šťastnější, než v dnešním světě.

Kdysi prohlásila moje babička" Dokud můžu pracovat, budu šťastná." Myslela tím práci ve svém malém hospodářství. Tenkrát jsem jí nechápala, vždyť lenošit celý den , mi nepřipadalo tak špatné. Až ve stáří vím, jak to myslela.

Nechci být anonym.

Jsem vdova finančně nestrádám,šťastná nejsem.Žiji sama ve vlastním bytě, bez přátel,děti daleko.Vrátila jsem se do rodného města po 30 letech abych pečovala o maminku.Peníze ani majetek nenahradí blízkost někoho na povídání,pocházky,výlety.

Tak si tu přemýšlím, čím se liší štěstí od spokojenosti. Pro mě asi ničím. Jsem-li spokojená, jsem šťastná, a to dokonce i tehdy, když jsem na tom nebyla zrovna nejlíp s penězi. Znám člověka, který je šťastný, že má dost peněz, ale spokojený není ani náhodou. Možná není ani šťastný ... Fakt je to, že mně stačí ke štěstí míň než málo. :-)