Společné stolování. Proč je důležité?

Ano vždy jsme společně stolovali, zejména o víkendech, když jsme se rozutekli, přesto mám pořád ten velký stůl a dost židlí, abychom se sešli na významné dny v roce a jsem za to moc ráda.

Společné stolování alespoň 1x denně je pro mne a mé dcery s rodinami samozřejmostí. Mně je 72 let takže jsem celý aktivní život prožila za zmiňovaného socializmu. Nikdy mne nenapadlo, že by to mělo mít nějaký vliv na naše stolování. Sešli jsme se vždy u teplé večeře, kterou jsem každý den připravovala. Pracovala jsem , nákupy jsem sháněla jako všichni ostatní. I když jsme nebydleli v paneláku ale v malém domku u manželových rodičů a měli jsme jen malou kuchyňku, nepůsobilo nám to zvláštní potíže. Mne tak vychovala maminka, já tak vychovala své děti. I dnes se asi 1x měsíčně scházíme u mne, protože 1 dcera bydlí v jiném městě, navařím, všechny pozvu, posedíme a povídáme si. Nikdy jsme o tento zvyk nepřišli.

V rodinách dětí se snaži občas o společné večeře, nebo jídlo o víkendu (ale to už méně, protože obvykle - dle jednotlivých zájmů - jsou na výletech. Večer unavení -bez motlitby- shltnou cokoliv. Já na společné jídlo nikoho nezvu, ani bych nevařila - už to jde mimo mne.

Ano, v mém dětství bylo úplně běžné, že jsme jedli vlastně všichni vždy společně, vždy před každým obědem byla kratší modlitbička a po něm malé poděkování... Tatínek vždy dostal největší díl masa, mívalo jsme ho v dětství většinou jen v neděli, u stolu nás bývalo v neděli víc - rodiče, naše babička a my čtyři děti. Když jsem se vdala, tak jsem také chtěla tento zvyk dodržovat, ale kuchyńku máme jako dlaň, tak vždy alespoń v neděli jsme jedli všichni společně v obyváčku. Teď rodiny mých tří dětí jí také společně, když jsem u nich tak oběd vždy zahajují malou modlitbičkou a oběd je skutečně krásný obřad i s milým popovídáním - je to moc hezké, cítím se u nich vždy dobře...

Společné stolování je opravdu moc důležité a vede s soudržnosti celé rodiny. Zítra chystáme společný oběd s rodinou mojí i mého přítele. V neděli odjíždíme na Lipno, tak to musíme zítra stihnout. Scházíváme se celé rodiny několikrát do roka a pořádáme v létě gril párty a v zimě zase doma. S přítelem společně každý den večeříme.

S radostí dávám za tento článek pět hvězdiček. Jsme doma většinou dva, ale stolujeme společně, snídáme, obědváme i večeříme. Když přijedou děti, tak snídaně a obědy společně, u večeře se obyčejně nesejdeme. Rodina by se měla scházet alespoň jednou denně u jidla. I v době, kdy jsem musela stát frontu na kde co, jsem rodině připravovala společné večeře, protože snídat a obědvat jsme spolu v pracovní dny nemohli. O víkendech to bylo jiné.

Dřív to bylo běžné, pamatuji si to ale jen z dětství. Pokud však vstává a odchází každý jinak, tak je společná snídaně asi vyloučena. Ale alespoň na večeři by si rodina čas udělat mohla. Neškodilo by říct si jednou za den, co hezkého nebo méně hezkého každého potkalo, a být zkrátka "na jedné lodi".