Neviditelná chudoba seniorů. Mlčí se o ní.

Jedna z příčin chudoby důchodců je z důvodu, že minulé vlády neprováděly řádně valorizaci starobních i jiných důchodů. Například navýšení cca o 30,--Kč byl naprostý výsměch. Teprve tato vláda se snaží o nápravu.Bohužel je velmi smutné, že u nás chybí tzv.sociální bydlení.Výsměch paní Ilony Kosťunové k mému sdělení o tom co pořádají neziskovky je trochu zvláštní? Já jsem psala pouze o jedné z aktivit, které se pro seniory pořádají. Je zajímavé, že o těch, které doslova vysávají peníze z kapes daňových poplatníků se nezmiňuje. Například Hate Free, pražská Klinika a další.

Je to hrozně smutné, právně v pořádku, ale sociálně bezohledné. Důchody se vypočítaly z platů. Platy byly velmi rozdílné. Nomenklaturní kádry a další měli vysoké platy, a tudíž mají i vysoké důchody. Byla i tzv. zaměstnání 1. kategorie. Lidé, kteří nebyli ve straně, ve funkcích, žádní tzv. zatížení minulostí, brali v mnoha oborech málo. Teď mají ubohý důchod, jako kdyby se celý život flákali. A ještě jsou mnohdy pro výdělečně činné přítěží. Kdo přesáhne hranici chudoby o 500 kč, už nikoho nezajímá, ten už má dost??

Velmi pěkně napsané. Skoro každý důchodce musí šetřin na jídle. Jedno jídlo musí i tři dny, jinak by nevyšel. Jen dobře zavzpomínejte, jakou nenávist šířila média za vlády "modrých- ODS A KALOUSKOVCI" ,jak důchdci vyčerpávají rozpočet! Sami sobě si přidávají a všichni v parlamenu jsou jednotní, navadí jim levice ani pravice. Běda, když mají důchodci dostat usmolenou "valorizaci", kolik řevu sputí medální žumpa v ČT.24 Narozdíl od všech, my jsme si do systému svoje už odvedli. Vsichni chcou přidat, když Babiš drží "kasu" . Proč všichni neřvali o peníze za Kaloska? Peníze nebyly na nic! Nic se nestavělo, nic invelistovalo, jen se škrtalo! Když se někde škrtá a žádné finance neinvesují, kam se tedy poděly? Když budu doma škrit a šetřit, tak to pozná každý na své úrovni. Za všech vlád je důchodce jen bitý!

Každý má možnost zjistit potřebné - buď přímo v poradnách Rady seniorů ČR, nebo zde získat informace k dalšímu postupu. V dubnu bude zveřejněna hranice chudoby v ČR dle skutečnosti r. 2016 - mne čeká "radostné" zjištění, že jí opět nedosáhnu.

Je to smutné čtení. Paní v čekárně by měla nárok na příspěvek na bydlení. Setkala jsem se s tím, že starší osamělí lidé, kteří by měli na příspěvek nárok o něj nežádají a radši šetří na jídle a topení. Na důchod 10 200 nedosáhnu, takže patřím do příjmové chudoby. Stále ještě pracuji a tím vyrovnávám svojí životní úroveň. Doufám, že se jednou dočkám vlády, která nám důchodcům skutečně zvýší důchody a tím nám umožní žít důstojně, bez různých příspěvků. Asi řeknete, že jsem naiva, ale naděje umírá poslední.

Nevím, kolik těm dvěma ženám bylo let, ale obě byly nejspíš ještě starší než já. Seděl jsem v čekárně rehabilitačního pracoviště a čekal na pozvání ke vstupu. Nechtěně jsem přitom vyslechl pro mne strašný rozhovor. Ta ještě starší, snad 80-ti letá, velmi čistě, upraveně, ale poměrně nuzně oblečená s pláčem potichu říkala té o něco mladší: "Víte, já už nevím jak mám žít. Dostávám 7.140 Kč důchodu a už dvakrát jsem se přestěhovávala, vždy do menšího. Teď bydlím tady kousek odtud v jedné takové díře za 6.000 Kč měsíčně. Jím už prakticky jen chleba a piju vodu, občas čaj nebo takovou tu nudlovou polévku z toho pytlík. Chodím se teď v zimě ohřívat do čekáren, obchodů nebo jezdím tramvají. Ale už nemůžu. A vůbec nevím jak dál." Plakala čím dál, tím více. Ta druhá paní sáhla do tašky, vytáhla peněženku a vytahla nějakou bankovku, kterou dávala té uplakané paní se slovy: Vezměte si, víc tu nemám." Ještě větší pláč a slova: "To v žádném případě. Celý život jsem dělala, nežebrám, jen si občas chci s někým promluvit. Už nikoho nemám a opravdu nevím jak dál." Vtom mne volali dovnitř a ta uplakaná paní se již mezitím pomalu šourala pryč. Je mi z toho zle do dnešního dne. Na jedné straně společnost, tvářící se sociálně, na druhé straně lidé, kteří nevědí kolik majetku a peněz mají a na té třetí takoví, jako ta paní. V médiích se většinou jen probírají průměrné příjmy, průměrné důchody, průměrné ceny, prostě průměry. Ale znám řadu lidí, kteří jsou, ač celý život poctivě pracovali, hluboko pod průměrem. A nevědí co s tím Stydím se za to, stydím se i za sebe, protože neumím vymyslet řešení.

Tento článek je velmi výstižný. Znám mnoho lidí, kteří jsou v důchodu a šetří na všem na čem se dá. Já nešetřím příliš na jídle, ale to neznamená, že nehlídám akce, ve kterých si můžu koupit potraviny levněji. Ale i tady se skrývá úskalí. Mnohdy zdánlivě levnější je dražší. Je třeba se podívat na gramáž. Když je zboží v akci, bývá mnohdy nižší váha. Šatník měním jen vyjímečně. Dětem bych si nikdy neřekla o peníze, občas mi něco koupí tak jsem ráda. Musím šetřit, ale pořád to jde. Nevadilo by mě kdyby byl system nasazený spravedlivě, že musím na všechno ušetřit. Ale když se podívám na důchod lidí, kteří žili celí život na sociálních dávkách a dnes mají dvakrát vyšší důchod než já, která jsem odpracovala víc než 40 let. To mi vadí víc než to, že musím šetřit.