Neviditelná chudoba seniorů. Mlčí se o ní.
Ilustrační foto: ingimage.com

Neviditelná chudoba seniorů. Mlčí se o ní.

27. 2. 2017

Jeden z největších mýtů je ten, že důchodce rovná se ubručený věčný stěžovatel na všechno. Opak je pravdou. Starší lidé si často neumějí či nechtějí říct o pomoc. Dvojnásob to platí, když jde o peníze.  

Třiasedmdesátiletá Helena z Prahy má pečlivě rozpracovaný systém šetření. Od října do března zavírá jeden pokoj, aby ušetřila na topení. Zpracuje každý kousek jídla, klidně jí tři večery za sebou topinky s česnekem, jen aby nemusela kupovat nový chléb. Kupuje nejlevnější čaje, kávy, těstoviny.

„Vím, že se nestravuju kvalitně, ale na něčem se omezovat musím. Nechci být stará bába, která jen sedí doma. Abych si mohla jednou ročně vyjet s kamarádkou na dovolenou, šetřím,“ vysvětluje. Nikdo by do Heleny neřekl, jak přísně úsporně žije. Je upravená, vlasy jí chodí barvit kamarádka, které za to dá stovku, zatímco u kadeřníka by nechala mnohem více. Oblečení má řadu let staré, ale kvalitní, pěkné. Je to upravená šik dáma, která každý rok jede do Chorvatska a často chodí na procházky. Tak ji vidí sousedé a lidé z okolí. Kdyby viděli, jak ve skutečnosti doma hospodaří, řekli by, že žije v bídě.

Helena je typická seniorka, která žije sama a je ohrožena chudobou. Velká část její penze padne na bydlení a náklady s ním spojené. Se zbytkem musí hospodařit hodně opatrně, přesto si nestěžuje a na svou situaci neupozorňuje. Český statistický úřad uvádí, že až jedenáct procent osaměle žijících českých seniorů si nemůže v zimě dovolit adekvátně vytápět svůj byt. Prostě na to nemají peníze. Až dvanáct procent seniorů, kteří žijí v bytech s tržním nájemným je ohroženo chudobou. Další údaj má Výzkumný ústav práce a sociálních věcí: Téměř šedesát procent českých seniorů není schopno zaplatit neočekávaný výdaj, například nutnost koupit si novou lednici či pračku.  

Pod hranicí chudoby  
„Více než polovina příjemců starobního důchodu nedosahuje na ten průměrný, tak že pod hranicí příjmové chudoby, to znamená pod 10 220 korun, žije půl milionů penzistů,“ říká předseda Rady seniorů ČR Zdeněk Pernes. „Okolo půl milionů domácností starobních důchodů je jednočlenných, sedmdesát procent z nich obývají samotné ženy. Odhadem až deset procent z nich musí silně šetřit na základních věcech, jako je třeba vytápění či jídlo,“ potvrzuje Jan Lorman, který vede společnost Život 90 zabývající se problémy dříve narozených.

„Syn tvrdí, že bych asi měla nárok na příspěvek na bydlení, ale já o něj žádat nepůjdu, připadala bych si jako žebračka,“ říká šestasedmdesátiletá Miluše, bývalá dělnice z Vítkovických železáren v Ostravě. „Jeden syn žije v Anglii, druhý v Praze. Jsou hodní, často se ptají, jestli něco nepotřebuju. Přece si jim neřeknu o peníze, oni a jejich děti je potřebují více než já,“ vypráví. Je rozvedená, má důchod málo přes deset tisíc, z toho přes šest padá na nájem bytu v centru Ostravy. „Nechci se stěhovat do menšího ani do domova pro seniory. Jak bych to zorganizovala? Jsem tady zvyklá, dožiju tady. Je mi jen líto, že si nemůžu v létě občas dát něco na zahrádkách, kterých je ve městě plno. Ale je to pro mě drahé. Tak si vždycky s kamarádkou koupíme lahvinku levného vína a sedíme u mě doma u otevřeného okna a pozorujeme ruch venku. Nemám se špatně, nestěžuju si, jen kdybych měla tak o tisícovku, dvě víc, život by byl příjemnější.“

Je typickou představitelkou skupiny lidí, která není zvyklá si říkat o peníze, o pomoc. Tito lidé neobcházejí úřady s žádostmi o finanční pomoc, nezmíní se o své situaci ani příbuzným. Nepůsobí jako chudí lidé. Jsou hrdí. Aktivní život prožili v době, kdy bylo normální tvrdě pracovat a nestěžovat si. A to jim zůstalo.  

Neviditelná chudoba
„Často se dozvíme o velice vážných problémech, až když je člověk v tíživé situaci, když je takzvaně pozdě. Mnozí senioři se stydí si stěžovat. Senioři, na rozdíl od jiných skupin obyvatel, opravdu sociální systém nezneužívají,“ říká Jan Lorman. Chudoba seniorů je tak neviditelná. Do popředí zájmu veřejnosti se dostávají senioři, kteří jsou aktivní, rádi cestují, vzdělávají se. Mnohdy si to však mohou dovolit jen díky tomu, že dodržují přísnou finanční disciplínu.

„Vždy si uvědomím, že si musím vybrat,“ říká pětasedmdesátiletý František, vdovec, bývalý technik. „Úspory, co jsem měl do penze, už jsou dávno pryč, a to jsem si nijak nevyskakoval. Chodil jsem donedávna na univerzitu třetího věku a na výlety s klubem turistů. Zase se s nimi na jaře chystám vyrážet. Ale i ty výlety něco stojí, nějaké to pivko nebo kávičku. Takže si je můžu dopřát jednou, dvakrát měsíčně, za cenu toho, že nakupuju jídlo ve slevách a hodně šetřím na vodě, topení a elektřině. Zeleninu a ovoce jím jen v létě, z vlastní zahrady a od sousedky. V zimě si je nekupuju, jsou drahé, tak se obejdu,“ vypráví. Ani on o své finanční situaci nemluví rád. Jen naznačuje: „Musel jsem se rozhodnout, jestli si nechat staré auto nebo si moct dovolit internet. Nakonec jsem prodal tu starou káru za čtyřicet tisíc a z těch si teď platím postupně internet a telefon. Doufám, že už mi to do smrti vydrží. Až tu částku vyčerpám, nebudu on-line,“ směje.

Pro mnoho mladých lidí je právě omezování se v běžných věcech jako je jídlo, internetové připojení nebo topení, nepředstavitelné. Pro mnoho seniorů je to jediná možnost, jak žít důstojně a aktivně. Je dobré to vědět.

 

A co vy? Jste nebo byli jste někdy v situaci, kdy jste se museli rozhodovat na čem ušetřit? Mají se podle vás čeští senioři finančně dobře nebo je více těch, kteří jsou na hranici chudoby?

 

peníze senioři
Hodnocení:
(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
ivana kosťunová
S rozborem paní Votavové souhlasím s malou výhradou - dnešní osmdesátníci měli podstatně nižší základnu pro výpočet vlivem celkově nižších platů. Proto mají nízké důchody. Pokud v 80 letech zůstane člověk sám bez styků s rodinou, je pro něj velmi obtížné orientovat se v dané realitě a měl by mít možnost konzultace. Třeba jak vyměnit byt za menši, levnější a hlavně- kdo mu pomůže s přestěhováním. A dalo by se najít ještě více příkladů.
ivana kosťunová
Paní Jarmilo, já se nevysmívám, naopak, souhlasím s vámi v tom, že v minulých letech nebyla prováděna řádná valorizace a chybí sociální bydlení, ale můj názor na neziskovky je takový, jaký popisuji. Vyjadřuji se k neziskovkám všeobecně-nerozlišuji . V tom se názorově lišíme, ale nemyslím, že by to měl být důvod k nějaké hádce. Lidé prostě mají občas odlišné názory.
Jarmila Komberec Jakubcová
Jedna z příčin chudoby důchodců je z důvodu, že minulé vlády neprováděly řádně valorizaci starobních i jiných důchodů. Například navýšení cca o 30,--Kč byl naprostý výsměch. Teprve tato vláda se snaží o nápravu.Bohužel je velmi smutné, že u nás chybí tzv.sociální bydlení.Výsměch paní Ilony Kosťunové k mému sdělení o tom co pořádají neziskovky je trochu zvláštní? Já jsem psala pouze o jedné z aktivit, které se pro seniory pořádají. Je zajímavé, že o těch, které doslova vysávají peníze z kapes daňových poplatníků se nezmiňuje. Například Hate Free, pražská Klinika a další.
Zuzana Pivcová
Je to hrozně smutné, právně v pořádku, ale sociálně bezohledné. Důchody se vypočítaly z platů. Platy byly velmi rozdílné. Nomenklaturní kádry a další měli vysoké platy, a tudíž mají i vysoké důchody. Byla i tzv. zaměstnání 1. kategorie. Lidé, kteří nebyli ve straně, ve funkcích, žádní tzv. zatížení minulostí, brali v mnoha oborech málo. Teď mají ubohý důchod, jako kdyby se celý život flákali. A ještě jsou mnohdy pro výdělečně činné přítěží. Kdo přesáhne hranici chudoby o 500 kč, už nikoho nezajímá, ten už má dost??
Ladislav Vesecký
Velmi pěkně napsané. Skoro každý důchodce musí šetřin na jídle. Jedno jídlo musí i tři dny, jinak by nevyšel. Jen dobře zavzpomínejte, jakou nenávist šířila média za vlády "modrých- ODS A KALOUSKOVCI" ,jak důchdci vyčerpávají rozpočet! Sami sobě si přidávají a všichni v parlamenu jsou jednotní, navadí jim levice ani pravice. Běda, když mají důchodci dostat usmolenou "valorizaci", kolik řevu sputí medální žumpa v ČT.24 Narozdíl od všech, my jsme si do systému svoje už odvedli. Vsichni chcou přidat, když Babiš drží "kasu" . Proč všichni neřvali o peníze za Kaloska? Peníze nebyly na nic! Nic se nestavělo, nic invelistovalo, jen se škrtalo! Když se někde škrtá a žádné finance neinvesují, kam se tedy poděly? Když budu doma škrit a šetřit, tak to pozná každý na své úrovni. Za všech vlád je důchodce jen bitý!
Květoslava HOUDKOVÁ
Každý má možnost zjistit potřebné - buď přímo v poradnách Rady seniorů ČR, nebo zde získat informace k dalšímu postupu. V dubnu bude zveřejněna hranice chudoby v ČR dle skutečnosti r. 2016 - mne čeká "radostné" zjištění, že jí opět nedosáhnu.
ivana kosťunová
Velice smutné. Uvedenou paní určitě velmi potěší, že pro ni nějaká neziskovka uspořádá výlet s trackovými holemi. Staří lidé většinou nevědí, kdy mají nárok třeba na příspěvek na bydlení, nebo na jiné dávky. Zvláště když žijí osaměle, bez sociálních kontaktů. A pokud vědí, či tuší, stydí se o takové příspěvky žádat. Chápu- pro člověka, který celý život poctivě pracoval, je ponižující žádat o další peníze. Myslím, že sociální služby se těmto lidem nedostatečně věnují. Nevím o tom, že by existovala nějaká poradenská činnost, sociální (Levné )bydlení, a podobně.
Věra Lišková
Je to smutné čtení. Paní v čekárně by měla nárok na příspěvek na bydlení. Setkala jsem se s tím, že starší osamělí lidé, kteří by měli na příspěvek nárok o něj nežádají a radši šetří na jídle a topení. Na důchod 10 200 nedosáhnu, takže patřím do příjmové chudoby. Stále ještě pracuji a tím vyrovnávám svojí životní úroveň. Doufám, že se jednou dočkám vlády, která nám důchodcům skutečně zvýší důchody a tím nám umožní žít důstojně, bez různých příspěvků. Asi řeknete, že jsem naiva, ale naděje umírá poslední.
Zlatko Radvan
Nevím, kolik těm dvěma ženám bylo let, ale obě byly nejspíš ještě starší než já. Seděl jsem v čekárně rehabilitačního pracoviště a čekal na pozvání ke vstupu. Nechtěně jsem přitom vyslechl pro mne strašný rozhovor. Ta ještě starší, snad 80-ti letá, velmi čistě, upraveně, ale poměrně nuzně oblečená s pláčem potichu říkala té o něco mladší: "Víte, já už nevím jak mám žít. Dostávám 7.140 Kč důchodu a už dvakrát jsem se přestěhovávala, vždy do menšího. Teď bydlím tady kousek odtud v jedné takové díře za 6.000 Kč měsíčně. Jím už prakticky jen chleba a piju vodu, občas čaj nebo takovou tu nudlovou polévku z toho pytlík. Chodím se teď v zimě ohřívat do čekáren, obchodů nebo jezdím tramvají. Ale už nemůžu. A vůbec nevím jak dál." Plakala čím dál, tím více. Ta druhá paní sáhla do tašky, vytáhla peněženku a vytahla nějakou bankovku, kterou dávala té uplakané paní se slovy: Vezměte si, víc tu nemám." Ještě větší pláč a slova: "To v žádném případě. Celý život jsem dělala, nežebrám, jen si občas chci s někým promluvit. Už nikoho nemám a opravdu nevím jak dál." Vtom mne volali dovnitř a ta uplakaná paní se již mezitím pomalu šourala pryč. Je mi z toho zle do dnešního dne. Na jedné straně společnost, tvářící se sociálně, na druhé straně lidé, kteří nevědí kolik majetku a peněz mají a na té třetí takoví, jako ta paní. V médiích se většinou jen probírají průměrné příjmy, průměrné důchody, průměrné ceny, prostě průměry. Ale znám řadu lidí, kteří jsou, ač celý život poctivě pracovali, hluboko pod průměrem. A nevědí co s tím Stydím se za to, stydím se i za sebe, protože neumím vymyslet řešení.
Růžena Marková
Tento článek je velmi výstižný. Znám mnoho lidí, kteří jsou v důchodu a šetří na všem na čem se dá. Já nešetřím příliš na jídle, ale to neznamená, že nehlídám akce, ve kterých si můžu koupit potraviny levněji. Ale i tady se skrývá úskalí. Mnohdy zdánlivě levnější je dražší. Je třeba se podívat na gramáž. Když je zboží v akci, bývá mnohdy nižší váha. Šatník měním jen vyjímečně. Dětem bych si nikdy neřekla o peníze, občas mi něco koupí tak jsem ráda. Musím šetřit, ale pořád to jde. Nevadilo by mě kdyby byl system nasazený spravedlivě, že musím na všechno ušetřit. Ale když se podívám na důchod lidí, kteří žili celí život na sociálních dávkách a dnes mají dvakrát vyšší důchod než já, která jsem odpracovala víc než 40 let. To mi vadí víc než to, že musím šetřit.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.