Zdálo se mi, aneb Něco o snech

Zrovna dnes k ránu na mne cosi "juklo" ze snu, co se mi moc nelíbilo, ale nebudu to nijak zkoumat. Také mám nějakou literaturu, ale moc jsem ve zkoumání snů nepokročila. Snář jsem kdysi též dostala, ale nepoužívám jej. Lidu to napsala výstižně ;-)...

Sny mám velmi často a docela si je pamatuji. Kdysi mi kolegové darovali Snář XXI. století od Oldřicha Rajsigla. Je zanesen do Muzea rekordů a kuriozit. Př. Medvěd, vidět ho - běžte za někým, za něčím hlava nehlava. Je to kniha, kterou sotva unesu, protože je v ní tuna blbostí.

Sny jsem mívala často, když jsem byla mladší - tak na nočním stolku jsem měla deník a tužku a ihned si je nečitelným písmem poznačila, když jsem to ráno přečetla bylo dobře - mohla jsem z toho něco "vytěžit..." Teď se mi zase sny občas zdávají, ale už nemám tu sílu si je v noci značit, takže je často zapomínám. -Ale když je to sen hezký, tak jsem moc ráda - když je ale naopak hrůzostrašný tak jsem moc ráda, že ho do rána zapomenu...

Hodně návodné i varovné sny jsem mívala dřív, když jsem byla značně emocionálně rozhozená a podle toho i žila. Některé sny se mi vracely s úpornou naléhavostí a trápily mě. Nyní mám snů málo a spíš jen krátké útržky. Na několik snů ani po mnoha letech nezapomenu, ty byly odjinud.