Čtenářský deník: Pokus o životopis

Teprve teď jsem narazila na váš článek. Asi moc zajímavá kniha, budu si ji muset taky půjčit. Už kvůli mamince, ale asi je to z pozdější doby. Byla v Rozhlase v herecké skupině a hodně mluvila v pohádkách princezny. Ale po padesátým ji vyhodili, protože nechtěla vstoupit do strany.

Nedělní pohádky jsem milovala i v dospělosti, poslouchala jsem je pak s dětmi. Pana Weinlicha si pamatuji, je to známé jméno.

Kniha to bude určitě zajímavá. Karel Weinlich Je zábavný a dobrý vypravěč. Rozhlasové pohádky jsme poslouchali, dokonce to není zas až tak dlouho. S jeho rodinným životem to bude asi horší. Dokonce překonal i El. Taylorovou. Ale to jen jeho věc, že.

Děkuji za komentáře, jedná se pouze o tip na čtení a ráda si přečtu i Vaše doporučení na zajímavou knihu. Životopis začíná dětstvím a to je klíč k pochopení stálého hledání lásky. Lidmilo to je nedorozumění, nadchla mě lidská vůle a inteligence přežít i hodně nepříznivé poměry a dokázat tak naplnit své cíle.

Také jsem měla ráda nedělní pohádky a později večerní rozhlasové hry pro dospělé. Už léta se chystám, že si koupím rádio, protože staré dosloužilo. Zkusím do knihy aspoň nakouknout, pokud bude v naší krásné čerstvě renovované knihovně k mání. Jméno pana Weinlicha mi není neznámé. :-)

Nedělní pohádka a hry pro mládež jsem měla ráda. Pestrý život pana Weinlicha mne nijak nenadchnul.

Pohádky v rádiu jsme doma poslouchali pravidelně, tím spíš, že jsme neměli televizi. Naše prateta ještě roky poté poslouchala přes den nárazově rádio (hlavně ty pohádky) a televizi si zapínala až večer na zprávy.

Také chodím často do knihovny, znám i ten problém s brýlemi. Asi nejsem sama kdo zapomíná, u nás mají náhradní "půjčovní brýle" a i když nejsou ideální na moji "slepost" tak i to je dobré... V rádiu jsem nejraději poslouchala sobotní napínavé rozhlasové hry pro děti - v naší domácnosti v době mého dětství bylo neustále mnoho práce, ale já jsem si vždy v dobu sobotní rozhlasové hry naplánovala velký úklid v kuchyni a okolí a tím jsem měla zajištěno, že o poslech rozhlasu nepřijdu - rozhlasové hry byly vždy nádherně zpracované a mne přímo dobíjely a snad i opíjely...

Díky za tip :-) Chodím do knihovny taky dost často a s těmi brýlemi to až moc dobře znám . Už jsem došla tak daleko, že když zapomenu brýle, knihovnici prosím, aby mi vyřadila z knih úplné blbosti. Už zná můj čtenářský vkus.

Dík za tip. Dám si v knihovně záznam. Čtu teď oddechovku : Kufr paní Sinclairové od Luise Waltersové Ale stále se neodkláním od letopočtu předešlé knihy.... Nedělní pohádky byly i mé oblíbené. Ještě cítím v ruce ten knoflík rádia, kterým jsem si ji pouštěla hlasitěji..