Slovo LÁSKA (v obměnách všech světových jazyků) je nejstarším a nejpoužívanějším slovem na celém našem kulatém světě (hned po poměrně mladém slovu tvořeném pouze dvěma hláskami OK, tedy česky oukej). Od pravěku věků, co paměť sahá, se snaží lidé slovo LÁSKA vysvětlit, definovat, správně uchopit, jednoznačně pochopit. Leč marně. Neexistuje jednotná definice, existují pouze víceméně trefná přirovnání, bonmoty či duchaplné výmysly. Ale přesto každý tomu slovu rozumíme. Sice každý po svém, ale rozumíme. Víme totiž, že základem slova LÁSKA je „vzájemnost“. Ani „sebeláska“ se jí nevyhne, protože vzájemně „se sebou“ se máme rádi. A tak díky této „vzájemnosti“ má život šanci. Díky této „vzájemnosti“ víme, co znamená slovo LÁSKA.
Líbil se mi text Zuzany Pivcové, která slovu LÁSKA dává svůj poetický nadhled. A ačkoliv je vyznění textu chápáno z ženského pohledu, napsal jsem na něj šanson, který zpívá muž (nicméně píseň, tak jak je hlasově posazena, by měla zpívat žena typu Hany Hegerové). Já ten Zuzanin text interpretuji více jako vyznání obecné, lidské. A proto jsem k němu vytvořil filmovou podobu, kterou vám nyní s LÁSKOU předkládám a věřím, že snad vzájemně potěší.