Když je z vnoučete tyran aneb Jak se dívají prarodiče na výchovu dětí

Chtěla jsem ohodnotit článek pěti hvězdičkami, ale klikla jsem na první hvězdičku, a hodnocení se odeslalo. Příště se polepším. :-)

Pobavil mě příspěvěk podnikatelky Ivany. Vnouček je zřejmě jedináček vychovávaný jen mezi dospělými - vyjadřuje se, jak se u nás říkalo, jako starý - mladý. U mne by dostal na výběr - buď sníš to, co jsem Ti připravila, nebo nedostaneš nic jiného. Je pravda, že se vnoučat obvykle ptám, co mám uvařit, ale musí to být ze surovin, které mám doma a musí se všichni shodnout. Jinak je mi jedno, jestli budou třeba šťouchané brambory nebo bramborová kaše. Ráda jim uvařím, co mají rádi, ale rozhodně nedělám každému něco jiného.

Bydlím s rodinou syna, mám zde dva vnuky 5 a 7 let. Naštěstí problémy s nimi nemám. Myslím, že jsem milující babička, ale pokud řeknu ne, tak to prostě platí. Ten mladší je větší raubíř, nedávno přes napomenutí nezavíral dveře klikou ,stále s nimi bouchal a i po druhém napomenutí už moje ruka skončila na jeho zadečku. Ani necekl, ani si nestěžoval když rodiče přišli domů. Ono to plácnutí bylo spíše výchovné. Mě překvapilo nedávno v obchodě, kam jsme s pozdravem vešli a při placení pravila paní prodavačka, že je v šoku a já trnula zdali kluci něco neprovedli. Ten šok měla z toho, že kluci pozdravili a z toho jsem pak v šoku byla já, jelikož to považuji za samozřejmost, ale asi to tak dnes není. Mám vnoučat sedm, pochopitelně nejsou svatoušci, ale mantinely musí mít. Naštěstí s rodiči se v tomto shodneme.

Jsou zde popsány pocity a problémy seniorů ve vztahu ke svým dětem, snachám, zeťům a následně vnoučatům. My starší se těžko předěláme. Jsou zde popsány situace, které moc dobře známe. Ale jaká je cesta? Jaké je řešení? Jak z toho ven? Třeba má někdo osvědčený recept nebo alespoň radu.

Ráda hlídám vnoučata samozřejmě dokáží trochu zlobit ,ale musím říct, že se za ně nemusím stydět ani v obchodě nebo třeba v MHD .....vždy jsem mladým říkala ráda budu hlídat,ale nechci se za děti stydět ...naštěstí máme na výchovu hodně podobný názor takže v pohodě......pokud bych vnouče plácla a ono mělo snahu "žalovat" tak dcery ještě přidají protože vědí že neplácnu pro nic za nic.... miluji je a dýchala bych za ně ,ale poslouchat se musí i u babičky :-)

Moje dcera měla děti po třicítce a teď pro ni neexistuje nic a nikdo, jen děti. Všechno, co dělají je správné a nikdo si nesmí dovolit něco říct. Když hlídám vnoučka (5 let) sama, nejsou problémy, vždy se domluvíme. Naposledy tady byl s dcerou, neposlouchal, vztekal se, vytopil koupelnu a nakonec dcera dostala téměř hysterický záchvat při snídani, protože jsem mu namazala chleba se sýrem, který prý on nejí. Nabídla jsem mu tři druhy sýrů, ale on prý jí jen Goudu a já jsem chtěla, aby ochutnal jiný. Tak prý v něm vyvolávám nechutenství a způsobuji mu trauma. Ona rozhoduje o tom, co jí a nejí. Já jsem tady pouze na hlídání a ne na výchovu, na tu je matka. Rozčílilo jí to natolik, že se sbalila a odjeli domů. Vnouček se ptal, proč nebude u babičky a bylo mu řečeno, že babička je tady nechce, protože vylil vodu. To všechno před ním, i když je jinak udržovaný ve vakuové bublině, aby se k němu nedostalo něco nevhodného. Myslím, že se na děti tak upnula, že má obavy, aby se jim u babiček nelíbilo víc než doma, protože i u druhé babi hledá pořád něco špatně. Takže buď budu jen paní na hlídání nebo budu mít i vlastní názor a vnoučata neuvidím...

Chtěla jsem dát 5 hvězdiček, ale opět se objevila 1. !!! Je to velmi podnětný článek, naprosto souhlasím. Co prarodiče vnukovi zakáží, to rodiče povolí. Žádné mantinely, mobilní telefony a tablety se kupují prvňákům!

Jsem pyšná, jak jsem vychovala svého syna, prožil hezké dětstvi a náš vztah je založen na důvěře a vzájemném porozumění. Tak i můj přístup k vnoučatům je zejména důsledný a spravedlivý. Přestože ta malá mnohdy více tíhne k druhé babičce a dědovi /dobře vím proč/, nedonutí mne to k tomu, abych svůj postoj / výchovné metody / měnila. Oba rodiče, kterým to hlavně u prvního vnoučka trochu " ujelo "...zmiňovaná výchova v článku , jsou vždy na mé straně a dá se říci, že spoustu mých " metod " převzali...Také skutečnost, že ten starši již pochopil, že díky změně ve svém chovàni je spokojenější a k výkyvům jeho nálady již skoro nedochází, je pro mne potěšující. Vše dělám proto, aby celá rodina žila ve vzájemné shodě a na levná gesta, jen proto abych byla ta milovaná babička, nepřistoupím.

Moje vnoučata vychovává hlavně snacha, která je máma na plný úvazek. Já jí do výchovy nezasahuji, protože děti jsou řádně vedeny a já z nich mám jen velkou radost. Myslím, že vždy záleží na výchově a příkladu rodičů. Dítě nás dospělé napodobuje a chce se nám podobat. Já občas vnoučátka rozmazluji, ale jen opravdu málo. Já sama jsem prarodiče nepoznala a myslím, že to byla škoda.

Je pravdou, že vnoučata jsou dětí našich dětí a my jsme je přece vychovávali jinak. Je ovšem pravdou, že dnešní možnosti pro naše vnoučata jsou jiná než byly pro naše děti. Musíme si přiznat, že mnoho rodičů nemá na své děti čas a tak to řeší penězi, hodnotnými dárky, PC, tablety apod. Každé dítě zkouší již od svého narození co si může dovolit, co si vykřičí, protože rodiče třeba nemají trpělivost ani sílu takovému malému stvořeníčku odporovat. jenže ono se to stupňuje a potom je na převýchovu pozdě. Když nebudou umět překonávat překážky v dětství, v dospělosti to budou řešit agresivním chováním vůči nadřizenému. A ke kriminalitě to má hodně blízko. Souhlasí s na stavením určitých pravidel, nastavit mantinely kam až si co může dítě dovolit. Mám 7 vnoučat a nebojím se je plácnout, když je to zapotřebí. Syn vždy řekne" A poslouchat babičku má dovolení vám nařezat když to bude potřeba". Nikdy jsem to nepoužila, ale plácnutí po ruce nebo trochu přes zadek ještě nikomu neublížilo.