Bydlení v penzi. Jaké zvolit?
Ilustrační foto: ingimage.com

Bydlení v penzi. Jaké zvolit?

12. 2. 2017

V nájemním nebo vlastním? V bytě nebo v domku? Nebo v domově pro seniory? Možností, kde žít ve vyšším věku je mnoho a je dobré nad nimi přemýšlet už kolem padesátky. V momentě, kdy člověk zjistí, že má problém dostat se domů s nákupem, protože nezvládá vysoké schody nebo mu penze nestačí na nájemné, je na řešení problému pozdě. Jaké jsou vaše zkušenosti s přípravou bydlení ve vyšším věku? Napište svůj příběh. Ten nejzajímavější odměníme.

Přemýšlení nad tím, jak budeme ve vyšším věku bydlet, by se mělo stát středem naší pozornosti mnohem dříve, ještě v době, kdy si obvykle problémy spojené se stárnutím nepřipouštíme. Ale s tím, jak populace stárne, objevují se komplikace s bydlením dříve narozených čím dál více. Tady jsou varianty, ve kterých by měl mít každý jasno ještě před odchodem do penze.

Prodám vlastní byt a půjdu do nájmu.
Tuto možnost v poslední době volí hodně lidí. Je ideální pro majitele velkých bytů, které si žádají vysoké náklady na vytápění a další provoz. Zpravidla si je lidé koupili do osobního vlastnictví, ale poté, co zestárli a dospělé děti se odstěhovaly, zjišťují, že jsou pro ně byty zbytečně velké a nákladné. Sice neplatí nájem, ale stejně přispívají do fondu oprav, vytápějí velké místnosti. Takže byt prodají, najdou si bydlení v menším nájemním bytě a z částky utržené za prodej bytu si mohou dovolit pěkný život. Je to dobrá varianta pro ty, kteří nelpí na majetku a nezáleží jim na tom, zda po nich něco zdědí jejich potomci. Pozor: Je třeba si dobře propočíst, zda si nájemné budeme moct dovolit i poté, co třeba peníze utržené na prodej bytu dojdou. Stát se může cokoli. Přijde nemoc, jeden z partnerů zemře a ten druhý z jedné penze nájemné neutáhne.

Napíšu byt či dům na děti a ony mě za to finančně podpoří.
Toto může fungovat v rodinách s dobrými vztahy, ideálně v případech, kdy v domě žije více generací. Napíšeme nemovitost na potomky a do smlouvy si dáme podmínky. Například to, že veškeré opravy a údržbu nemovitosti budou financovat mladí a my si tam klidně dožijeme. V tomto případě je třeba smlouvu velmi dobře ošetřit s pomocí advokáta. Protože stát se může ledacos. Syn se třeba rozvede a nová snacha nebude chtít mít v domě tchyni. A tak bude dělat vše pro to, ať ji vystrnadí do domova pro seniory. Nebo z toho naopak může být pěkná ukázka soužití generací a vzájemné podpory.

Najdu si bydlení v apartmánu.
Toto je velmi oblíbená forma bydlení ve stáří například u amerických penzistů. Zkrátka se nastěhujeme do areálu, který je něco mezi penzionem pro seniory a hotelem. Obvykle jsou budovány mimo města, v přírodě. Vznikají z bývalých rekreačních středisek nebo jsou nově stavěné. Jde o pěkné komplexy, ve kterých se bydlí v samostatných bytových jednotkách nebo v domcích, přičemž jsou v areálu zajištěny všechny možné služby. Mnozí se obávají, že tato forma bydlení je finančně nedostupná, ale není to tak. Například v krásném komplexu u jedné beskydské přehrady s dobrou dostupností do města se dá pokoj jedna plus jedna pořídit za osm tisíc měsíčně. Což vzhledem k výšce penzí není málo, ale na druhé straně za nájemné v mnoha bytech se platí více. Je však třeba areál pečlivě vybrat, zvážit  pro a proti a přesně se informovat, co vše je v částce za bydlení zahrnuto.
Půjdu do domova pro seniory.
Klasické řešení, které pro někoho může být výhrou, pro jiného utrpením. Nic pro introverty, počítejme s tím, že soukromí tam člověk nikdy nemá takové jako doma. Na druhé straně, kdo má zdravotní problémy a potřebuje péči, lepší model řešení není. Jde jen o to pečlivě vybrat typ zařízení, které každému bude vyhovovat. Možnosti jsou od domovů s pečovatelskou službou až po zařízení pro těžce nemocné lidi a komplexní čtyřiadvacetihodinovou pomocí. I v tomto případě je však třeba si dobře předem propočíst, jaké náklady si pobyt vyžádá. Protože jedna z nejpodstatnějších věcí spojených s životem v penzi jsou finance. Je proto třeba zvolit takový způsob bydlení, který nás nebude finančně ruinovat. Zůstat žít sami v obrovském bytě, který stojí hodně peněz a pak si nemoct dovolit ani zajet na výlet, není dobrá varianta.  

 

Řešili jste také otázku bydlení? Nebo hledali jste vhodné bydlení pro své rodiče? Jaký typ bydlení je podle vás nejvhodnější? Podělte se o své zkušenosti s ostatními čtenáři a napište vlastní příspěvek o bydlení v penzi. Nejzajímavější příspěvek na konci týdne oceníme. Napsat nám můžete i vaše poznatky a dojmy z bydlení v domovech důchodců či seniorských domech. Setkali jste se v těchto typech bydlení s nějakými nešvary? Napište nám na adesu i60@i60.cz.

bydlení domov pro seniory
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rypáčková
Rodiče dožili ve svém bytě, ale měli v nás oporu. Jelikož se děti rozlétly , jsme tu sami a tak třípokojový byt je nezbytný, aby návštěvy zde mohly pohodlně pobýt. Nezříkáme se toho, že se budeme muset přestěhovat, až to nebudeme zvládat. Děti by nás raději viděly někde blízko u sebe, ale stále tu máme ještě aktivity. Já nijak na věcech nelpím, jsem všude jako doma. Znám případy, kdy se lidé rozhodnou pro domov, ale tam jsou velké platby a musí proběhnout zdlouhavé řízení o příspěvku . Člověk skončí v nemocnici, LMD a umře dříve, než se do domova dostane...Ale opravdu to rychle utíká, řešíme už záležitosti, které jsme si nepřipouštěli.. Spoléháme tak trochu na děti a snažíme se být samostatní.
Eva Balúchová
Na jižní Moravě je krásná vesnička pro seniory v Brodě nad Dyjí.Tam by se mě moc líbilo.Bohužel,můj důchod by pokryl náklady,ale už bych nesměla jíst.Naštěstí mám svůj dům,kde jsem se narodila a doufám,že i dožiji.
Zuzana Pivcová
O rodiče jsem přišla velmi záhy, takže jejich bydlení jsem už nikdy neřešila. Sama jsem se díky tomu, že jsem byla svobodná a ještě navíc učitelka, potloukala po ubytovnách a podnájmech a v jednom hrůzném bytě 4. kategorie v nájmu. Svůj první podnikový byt, ovšem mimo Prahu s dojížděním, jsem získala v 37 letech. Ten jsem pak pracně trojsměnou vyměnila za garsonku na sídlišti v Praze. Zde jsem od svých 44 let. Zprvu patřil byt obci, pak jsme založili družstvo a část paneláku odkoupili, a postupně byty splatili a převedli do os. vlastnictví. Pravdivě říkám, že jsem šťastná, že mám svůj byt, a moc bych si přála, aby to vydrželo co nejdéle. Samozřejmě koukám i dopředu a ráda bych volila variantu v domě s peč. službou nebo v takovém komplexu bytů, jako je třeba v Luštěnicích, kde na sklonku života žila naše známá Olinka. Bohužel však v době odchodu tam již začala trpět Alzh.chorobou a ztrácela samostatnost, takže si toho krásného bydlení moc neužila. Vše samozřejmě záleží hlavně na zdravotním stavu a na financích.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.