Dlouhý smích

Vzpomínám, že když jsem se před lety v TV setkala prvně s americkým sitcomem, myslela jsem si naivně, že je to opravdu natočeno za přítomnosti diváků, kteří se smějí. Ale pak jsem pochopila, že je to nahraný instruktážní smích, podobný vyvolávaným skandovaným heslům na 1. Máje. Protivná mi byla i příprava diváků na začátek živého vysílání, kdy jsme se měli učit dopředu mohutně tleskat. V současné době již u mě nemá TV nějakou dobu místo, takže jsem množství oiřadů, které by pro mě tak jako tak nebyly, ušetřena, a vlastně ani nevím, co vše se na tomto poli děje. Stačí tisk, kde jsou opravdu v rozhovorech v závorkách předkládány emocionální projevy jako ....smích. Napsal jste dobré postřehy, s kterými souhlasím.

Článek jsem si pročetla celý, zasmála se a dala Vám 5 hvězdiček...

Ovšem, že jsem ráda, že se mi podařilo to přečíst. Ty cedulky z krku taky opatrně pářu, fakt škrábou nebo se nehezky vztyčují./Ale někdy slíznu kritiku, že je to značkové a škoda/. Myslím, že jsem snášenlivá, ale nechci být slepicí./Bojím, bojím/. Slevy nějak nestíhám, jdu většinou do krámu přes ulici.

S přibývajícím věkem zjišťuji, že přestávám být slepice. Začínám totiž být nesnášenlivá :-)

Dlouhý článek odměňuji hvězdičkami a řadou krátkých či delších chechtání. Myslím, že nejeden z nás má podobné zkušenosti, tedy i "starosti". (slzy na krajíčku). Ale nás jen tak něco neotráví. Spíš mám trochu obavy, abychom si na soustavné kapičky "otravností" nezvykli a nezačali být natolik imunní, že nakonec pohár jedu přeteče a otráví nás dokonale.