Nepohodlný vánoční dárek - napsáno ze života

Bohužel, i v okolí mého bydliště jsou jedinci, kteří se nestarají o zvířátka. Je to problém celé ČR.

My máme 5 kočiček. Teda 3 kocourky a dvě kočičky. Jednu kčičku tu nejstarší máme z útulku v Bulharech u Mikulova. Druhá k nám přišla od sousedů, protože ti mají dvě děvčata a kočička jich měla dost. Potom k nám také od sousedů přišel veliký kocour , je kastrovaný a asi taky měl plné zuby těch děvčat. Jeden kocourek je u nás od kotěte, ještě měl brášku, ale ten někam zmizel. No a poslední kocourek ten nás jen navštěvuje když má moc velký hlad a potřebuje si odpočinout. Je to velká smečka,máme co živit, ale jsou to naší miláčci. Už jsme měli 2 kocourky, které jsme museli necht uspat, alepořád na němoc vzpomínáme. Celou tu naší smečku moc milujeme a nechápeme lidi , kteří po kočkách střílejí a jsou na ně hnusní. Jak píše paní Macháčková co ji dělá kocourek s počítečem, tak naše Adélka to je ta nejstarší mi porazila hrnek s čajem a ten se vylil do noťasu, který jsem měla půl roku, oprava mně stála tři tisíce. Bylo ji odpuštěno. Zjistila jsem, že ona na ten noťas totiž žárlí, jak je na stole tak je tam i ona. Přeji všem kočičkám a kocourkům hodné páničky.

V roce 2010 jsem se ujala tříměsíčního černého kocourka. Byl týraný. Když jsem si jej přebírala od původní majitelky, ptala jsem se na jméno. "Říkám mu Milane, ty ku..o." odpověděla. Zhrozila jsem se. Milánek se moc bál. Zalezl v obýváku pod sedací soupravu. Seděla jsem do 1 hodiny v noci v obýváku a lákala jej na kousek točeného kabanosu. Nakonec vylezl. Druhý den se ještě schovával, ale postupně si zvykal. Dali jsme mu plastové umyvadlo se stelivem, bez problémů do něj začal chodit se vyprázdnit. Když povyrostl, automaticky začal chodit ven, umyvadlo jsem uklidila. Milánek byl velmi čistotný. Chodil za námi i spávat. Lehl si mi na hruď a packami mě objímal kolem krku. Lehával také na počítačovém stole u klávesnice. Dokonce mi jednou packou odeslal nedopsaný email. Jindy zase stiskl klávesu f. Nechápala jsem, proč klávesnice blbne, než jsem si všimla, že Milánek má packu na klávese. Dávali jsme mu kočičí stravu, ale také i rozmazlovali. Měl rád kuřecí maso. Když jsem obírala kuřecí stehno, tak si dával se mnou. Chodil ráno přes chodbu k partnerově matce, vždy měla pro něj něco dobrého přichystáno. Často si lehl k ní na gauč a zahříval jí nohy. V loni na podzim se vrátil z venku, byl nějaký špatný. Pak už jenom polehával někde zalezlý. Za několik dní umřel. Byla jsem s ním do poslední chvíle. Naposledy sebou několikrát škubnul, zachroptěl a bylo po něm. Usoudili jsme, že asi snědl někde venku jed, nastražený na potkany. Oplakala jsem jej nejen já, ale i partner a jeho matka. 6 let byl nejen členem rodiny, ale i přítelem. Naštěstí jsem jej celé roky fotila, natáčela videa, jak roste. Máme na něj památku. Partner jej pochoval na zahradě. Uvažujeme, že si pořídíme nového kocourka.

Kdybych se někdy mohla podílet na vydávání zákonů, byla bych určitě pro takový, který by potrestal "člověka", za ublížení zvířeti, stejnou měrou a nepodmíněně, jako kdyby ublížil jinému člověku. Z našich koček je Naďa z útulku a Čertík z umisťovací výstavy - a jim předcházelo ještě pár jiných nalezenců.

Těžko říct, jestli v seniorském věku zvíře mít nebo nemít. Každý k tomu není. Pokud chybí vztah ke zvířatům, tak je lepší asi být sám. Převzala jsem od mladých, kteří jsou pracovně v cizině, do "výchovy" dva želváky Arnolda a Izáka. Ti když na mě udělají své želví oči a vystrčí krk, abych je mohla lehce podrbat, to je úžasné. Ví, že jsou v bezpečí. Dnes je jim kolem devíti let a jsou naštěstí nenároční. Pokud bych se ale sama měla nyní rozhodnout, jestli zvířátko domů či ne, nevím, nevím. Útulky nenavštěvuji.

Paní Rypáčková, je dobře , že ve Vašem okolí nikdo netýrá zvířata. Ale zkuste si najít na FB portál o kočkách nebo psech. Ne že by specializoval jen na týraná zvířata, je tam většina obrázků milovaných zvířátek, ale občas Vám zatrne a uvěříte.

Děkuji, že jste si přečetli můj článek. Nemá ale cenu před takovými věcmi zavírat oči, ony se samy nevyřeší. Je potřeba na ně poukazovat, zákon je na naší straně, ale je zatím málo těch, kteří ho využívají. Bohužel zatím platí, že kdo se se srdcem stará o zvířata, je zesměšňován a považován za p..mce, který nemá nic lepšího na práci. Vždyť jde jen o zvíře!

Dcera našla v noci v zimě na silnici taky asi nevhodný vánoční dárek.Přinesla ho domů,byla to krásná mainská mývalí tříbarevná kočka .U veterináře ji nechala vyšetřit a kočka Mája bydlela s námi doma.Brzo si nás všechny vycvičila,ale měli jsme ji moc rádi.Často jsem vzpomínala na původní majitele jak se mohli takové krásné kočky zbavit.Možná z důvodů jak píše Zdenka.O vánocích splnila svůj účel a co dál s ní?

Paní zdeničko, váš článek mně oslov chytl za srdce. Já sama mám 2 kočenky nalzné jednu u opelnic a druhou osamělé koťátko na chatě. třetí Britunka dokonce bydlela v obchodním domě Globus ve Zmerimexu.Ihned jsem jí koupila a kamarádka její sestřičkuOd té doby už OD nikdy živé koťátka neprodává.Psala jsem tehdy na všechny strany včetně prezidenta a ministrů. nakonec dnes už zákona na ochranu zvířat funguje. Děkuji za článek a kočenky na fotu jsou krásné. Přeji jim hezký kočičí život u hodné paničky.

Tak tenhle článek jsem, Zdenko, nedočetla. Útulky podporuji, kde můžu, ale nechodím tam. Škoda, že proti lidským šmejdům není žádný trest.