FOTO: autorka

MVDr. Vladimír Vlášek: Zvíře dává člověku obrovskou energii

7. 2. 2017

domácí mazlíčci

Autor: Zuzana Pivcová

Hodnocení:

(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Květoslava HOUDKOVÁ 7.2.2017 17:24

Ale pozor: Některý veterinář se -sám- zase nabíjí penězi: Moje fenka potřebovala operaci - veterinář v bydlišti= odhat 4-5 tis., veterinář o 4 autobus.zast. dál ji odoperoval za 1900,- ! (tu 100,- jsem mu přidala, protože pak kontroly byly zdarma!)

Eva Komínová 7.2.2017 16:10

Ano, plně souhlasím s míněním pana doktora, že zvíře dává člověku energii, povinnost a nabíjí nás a to i ve vyšším věku.

Eva Mužíková 7.2.2017 15:00

Zuzko, to byla chvályhodná myšlenka, která se zrodila ve Tvé hlavě. Hodnotila bych tento článek jako počin týdne a děkujeme za něj. Bertíci

Jarmila Komberec Jakubcová 7.2.2017 14:20

Velmi zajímavý a poučný rozhovor. Zuzanko je to za 5 bodů

Zpět na homepage Zpět na článek

Pomsta za Alíka

Je to už hodně dávno. Tenkrát jsem byla ještě děvče školou povinné, snad čtvrtá třída základní školy. Bydleli jsme s rodiči v ulici, kde bylo na pravé straně pět baráků, na levé sedm a kousek dál vedla silnice a tam byl osamělý, nízký barák.

Alena Várošová

S nadějí na cestě za dobrodružstvím

Ač jsem plánovala na jaře cestu na hory, vážný úraz nám překazil plány. Při venčení Robina jsem ho…

Eva Krausová

Baruška, kocour z ulice

Dovolte mi, abych se představil. Jsem velký, černobílý kocour s dlouhou srstí a jmenuji se Baruška.…

Zdenka Jírová

Zápisník starého muže: Pes v domě podruhé

Mladým v cizině jsme při návštěvách venčili jejich psa, silného a nádherného rotvajlera, jak už…

Zdeněk Folvarčný

Jsem cvok nebo nám tu straší?

První dny po odchodu pejska Ferdy jsem byla trochu ztracená. Chvíli to trvalo, než jsem si zvykla, že nemusím dveře do prádelny otevírat velmi opatrně, abych ho jimi neuhodila, že nemusím na schodech dávat pozor, kam zrovna šlapu – totiž na koho, hlídat otevřenou branku a bránu.

Libuše Křapová