FOTO: autorka

Sněhové vzpomínky

30. 1. 2017

Můj příběh vzpomínky

Autor: Marie Ženatová

Hodnocení:

(4.9 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zdenka Jírová 2.2.2017 01:18

To Vaše vyprávění mně připomnělo úryvek z knihy J.Š.Baara Paní komisarka, kde autor popisuje, jak sedláci z Klenčí měli za povinnost protahovat cestu až k hranicím do Německa.Právě tak je tam popisován dřevěný pluh a koně, kteří ho táhli.Moc hezky a věrně jste to popsala, Dnes se z každého centimetru sněhu dělá kalamita a velký problém. To Vaše vyprávění je skvělé.

Soňa Prachfeldová 1.2.2017 19:16

Je krásné se vracet takhle do dětství ve vzpomínkách. Můj tatínek jezdil s náklaďáčkem a když mrzlo, několikrát v noci vstával a točil klikou, pak vyrážel ve 2 ráno naložen štěrkem, na korbě jeden cestář s lopatou a takhle se tehdy protahovaly silnice. pak ještě se česaly hrušky, kterých bylo kolem každé silnice .

Marie Ženatová 1.2.2017 18:10

Děkuji Vám všem ze srdce za milé příspěvky - i když už je tato vzpomínka moc let, tak na "vůni maštale", kde jsme měli dva koně se nedá zapomenout, měla jsem je moc ráda, byli mi v dětství těmi nejušlechtilejšími i když němými společníky...

Eva Mužíková 31.1.2017 21:15

Také mně při čtení nádherného vzpomínání zvlhly trochu oči. Nejen krásným podáním, ale asi taky proto, že jste ve mně vzbudila vzpomínky na podobné zážitky...Děkuji Bertice

Hana Rypáčková 31.1.2017 10:17

Hezké. Cítila jsem vůni a páru od nozder koní. V Lomech u babičky taky musel strýc pluhovat a střídali se, konve s mlékem se musely dovézt k hlavní silnici na čas... Ale na pluhu jsem nikdy nejela, ale na saních v neděli do kostela....S plnou parádou. Vždy je to vzpomínání nakažlivé.

Ladislav Vesecký 31.1.2017 07:19

Moc hezké.

Marie Ženatová 31.1.2017 05:21

Moc a moc Vám všem děkuji za vaše milá slova...

Lidmila Nejedlá 31.1.2017 00:53

To je moc hezké vzpomínání.

Libor Farský 30.1.2017 20:52

Krásná romantika, Maruško.

Jarmila Komberec Jakubcová 30.1.2017 19:15

Hezké vyprávění a já jsem omylem místo 5ti hvězdiček dala jen čtyři. Fakt mi ujela ruka. Článek je za 5.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Křižovatky života

Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku francouzského spisovatele Marcela Prousta. Následující jeho otázku jsem si už kdysi položil, ale tehdy jsem si na ni neodpověděl. Až nyní se o to pokusím.

Jan Zelenka

Potkala jsem pár andělů, co neměli křídla, ale měli srdce

Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem náhody, ale jejich schopností, že je potkáte v pravý čas. Dnes jsem si vzpomněla na jednoho z nich.

Zuzana Zajícová

Lednová vzpomínka na mladá léta

Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych si trochu zavzpomínala. Minulou neděli mi v noci začal bolel krk, zuby, a tak jsem zůstala přes den doma v teple.

Marie Ženatová

Taneční dozvuky

V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého bydliště v plném proudu těžba uranu. Okolnosti tomu chtěly, že jsem tenkrát pracovala na ředitelství dolů jako admistrativní pracovnice. Mým nadřízeným byl všemi kolegyněmi obávaný Bedřich M., takový "studený čumák."

Eva Mužíková