Spěchejte pomalu - a nebo raději vůbec nespěchejte!

Ách jó. Tak vesele to začalo a pak ten dojemný konec... :-(

Naše první auto byl ojetý trabant kombi. Dodnes vidím, jak s ním manžel přistál před okny a naši první jízdu. Mimino jsem držela na klíně a později děti stávaly a dívaly se dopředu, dnes je to nepředstavitelné. Ale byl to náš kámoš. Nakonec ho po krátké době rozbila nová majitelka, ale se šťastnějším koncem než je ten Váš.

Teprve dnes jsem si přečetla i všechny předešlé díly o Trabantu a moc dobře jsem se pobavila. Bohužel, takový konec je smutným vyvrcholením a ukončením mnoha hezkých příhod.

Moc pěkný seriál. Ráda jsem si připomněla podobné zážitky s naším Trabantem.

I když to v únoru bude již 29 let, ten tragický konec se vymazat nedá. Ale na Trabanta č. 1 vzpomínám ráda, hodně jsme s ním zažily a Tys všechno zvládla. Ale je pravda, že v něm byla hrozná zima. :-)

Ani já nedám na trabantiky dopustit, neboť dvě mé velké lásky byly majitelé těchto autíček. Nejvice mi v paměti utkvěla příhoda, kdy jsme jeli na rande ouzkou cestou podle vlakového nádraží k lesu. Při návratu jsme byli v šoku, na cestě byla vysypaná fůra uhlí!!! Díky ochotným rukám zaměstnanců uhelného skladu, se sice na několik pokusů, ale přece, podařilo auťíčko přenést/přestrkat na druhou stranu..To jsme si oddechli, představa, že tam budeme čekat do druhého dne, dokud uhlí nerozvezou, nebyla lákavá.. Hezký článek Marcelko, i když se smutným zakončením.

Pokud se pamatuji, tak většina majitelů Trabantů svá jinými pomlouvaná autíčka milovala. Hezké, i když bohužel se smutným koncem.

Marcelo, trochu smutná vzpomínka na milované autíčko. Na Trabanta mám také vzpomínky. Vlastnil ho náš kamarád na Barrandově, takže jsme s ním byli na Lipně a pak nás vezl den po svatbě od mých rodičů do Prahy. A byla v něm děsná zima. Brali jsme se totiž koncem listopadu. A pak si ho na chvíli pořídili i naši, takže se vozidly děti, když tam byly na prázdninách. Naše první auto byl Moskvič, to byla děsivá plechovka. Vaše byl bakeliťák, ale svoji funkci určitě plnil na 1.

To je smutný konec... Trabanta měla sestra a já s ním jela vždy jen ve chvíli největší nouze. Poslouchám ve všech autech motor a tady mě to mátlo, než jsem ujela pár km. Známí jednou při výjezdu z garáže utrhli trabantu kliku s kusem dveří. Pak to sám opravoval - lepil to plastem a lepidlem na opravu kanoí...Nesmělo se potom za kliku tahat...Pěkný autíčko...