Viděla jsem ducha

I já měla po smrti manžela různé pocity. Dokonce jsem ho viděla stát u krbu a usmívat se. Šla jsem k němu a chtěla ho obejmout...

Nemám důvod nevěřit. Někdy leccos zvláštního vidím a pak si říkám, zda jsem neměla halucinace, raději o tom mlčím, V přírodě jsou různé úkazy , o obloze nemluvě, někdy to pravidelné uskupení , co vypadá jako domečky mě fascinuje a to už jsem vícekrát viděla.

Paní Kosťunová. Ona paní Lydie vlastně sousedku neviděla. Ono jenom její podvědomí ji řeklo, že tam je. To potom mozek už si automaticky vytvořil její obraz. Ten obraz vytvořil podle toho co bylo uloženo v paměti. A v paměti byla ta paní vždy jako sedící na vozíku. Proto tak vytvořil nyní i její obraz. To bych se asi spíš zeptal, proč ji paní Lydie viděla tentokrát tak nezvykle dobře oblečenou.

Moje kněžna. Věřím,že nahoře něco existuje,co nás vede jako marionetu po jevišti.Tak jsem získal já svoji kněžnu Libuši - za padesát.Shodou okolnosti se tak stejně jmenovala moje mamka.Asi to tak mělo být,chtěla už vnoučátka a já nic a to mi táhlo na 23,tak mne poslala do samky pro kvasnice a v tom vodič vzal za šňůru a já ji uslyšel a uviděl,jak halasí s prodavačkama.Byla aranžérkou,tak se znaly.Já si umanul,že si tu vyvolenou najdu dle profese.Byly dvě aranžérka nebo fotografka.Ta moje budoucí a nynější splňovala první kritérium.Jdu domů a stále na ni myslím,to víte,že moje máti mne měla přečtenýho. "Co se stalo" zněla její otázka,ale nic,no nic vážně jsem odvětil."A tak mi to řekni,vždyť to na tobě vidím" Tak jsem to vklopil,že i přes to,že jsem ji dlouho neviděl k ní mám vnitřní neklid.Máti sdělila,že její tatík dělá v Diu,kde pracovali mí rodiče- vrátnýho.Ty jsi taková šikovná,tak od něj vyzvěď,jestli s někým chodí - no a druhý den jsem už jel na jih,končila dovolená.Ani jsem se nenadál a byl v Budějovicích dopis,ve kterém byl vypsáno,co mamča podnikla. A tak jsme si s Libuší II napsali 6 dopisů,po nich se setkali poprvé,to jsem jí sděli,kdy mám narozky,že se vezmeme a jakého potomka budeme mít jako prvního. Vše se vyplnilo,jsme spolu čtyři desítky let. Moje rodiče kněžnu milovali naprosto neskutečně,měli proč i ona je měla jako své druhé rodiče.I já ji mám než.

Jsou lidé, kteří jsou schopni vidět mnohem zajímavější věci "mezi nebem a Zemí" než jen duchy. Klidně věřte tomu, co jste viděla. Já o tom nepochybuji, i když sama tuto schopnost nemám. Jiří to moc hezky vysvětlil.

Ano, já tomu také věřím. Sputa lidí vidělo " UFO" a ti nejchytřejší vždy tvrdili, že jsou to přeludy.

Popisovanou příhodu bychom mohli označit za přelud. Je to celkem dost častý jev. Vzniká to v situaci, kdy to, co všeobecně nazýváme duší, ztrácí svoje frekvenční vazby na hmotu ((hmotné tělo) ale stále ještě trvají frekvenční vazby vzájemné mezi jednotlivými částicemi. Tento nehmotný útvar má stále ještě silné pole energetické i informační. Podvědomí člověka je schopné tento útvar nejen vnímat, ale dokonce identifikovat, s kterým člověkem býval spojen. Pokud je podvědomé vnímání tak silné, že pronikne až do oblasti plného vědomí, toto vědomí si vytvoří plnohodnotný obraz toho člověka. Většinou se podaří z podvědomí do vědomí takto proniknout během spánku. To jsou návštěvy právě zemřelých častější. Ale pokud je vnímání opravdu silné, zažijeme ho i v naprosto bdělém stavu. Tedy to není nic záhadného a nebo nevysvětlitelného. Je to celkem normální a poměrně častý fyzikální jev z oblasti kvantové mechaniky.

Omlouvám se za Silvestra s tvrdym y, ale psala jsem to narychlo v noci na anglicke klavesnici, kde jsou jinde pismena a hlidala spis hacky. dekuji

Tajemné vyprávění. Věřím tomu. Mně se kdysi zdál zvláštní živý sen na Sylvestra o mé spolužačce, se kterou jsem často jezdila na hory. Dlouho jsem ji neviděla a tak mi to bylo divné. Později na školním setkání jsem se dozvěděla, že tu noc skočila pod vlak. Chvíli byla vdaná v severské zemi a já ji tam v tom snu hledala a její už tehdy mrtvá maminka mi říkala, že není doma. Vždycky jsme si na té horské chatě o půlnoci připíjely a říkaly, že v důchodu za čtyřicet let tam budem jezdit pořád lyžovat. Po čtyřiceti letech jsem pak šla o Sylvestra z práce, to se chodilo, a já potkala skupinku nějakých severských turistů v krásných kožiších v jedné malé uličce u Staromáku. Jejich mladá průvodkyně byla moje (mrtvá) kamarádka. Prošla kolem mne a když jsem zavolala její jméno, otočila se. Možná to byla náhoda.

Určitě se loučila. Se mnou se přišel rozloučit tatínek, který byl již týden mrtvý.