Nesmutním

Nesmutním,
že plynu jako čas,
jsem v kapce rosy,
spěchám jako tání,
čára snů
je tenká jako vlas
a skoupá noc zná
moje zpovídání.

Neztrácím
svou hvězdu na čele,
když odraz dnů
mi oči oslepuje,
střípky slov
jsou květy umělé
a táhlý tón jen
stíny prodlužuje.

Mám přec víc,
tvůj lístek na dlani,
řeč tichých zdí
a mihotavou svíčku,
teplo zim
a víru v shledání
a dotek rtů jak
slzy na krajíčku.