Samota a ohrožení chudobou

Oldřichu, to je jistě velmi dobrá připomínka, něco o tom vím... v tom by normálně citově založenému jedinci nepomohl ani důchod I. kategorie. Všechno se za prachy koupit nedá...

Teď jsem si všiml, že skoro všechny příspěvky řeší fin. otázku, finanční chudobu. Tak promiňte, že jsem se rozepsal o chudobě citové, která je osamocenému a opuštěnému člověku vnucena okolnostmi. Nevím, kolik z nás je v takové situaci (já naštěstí ne) a rád bych je povzbudil.

Samota je jistě těžká věc. Ale možná ještě horší je opuštěnost. To je taková samota, které předcházel definitivní odchod partnera, dospělého dítěte apod. Protože samotu obecně zaplníte nějakou činností či najdete jiné lidi apod., ale když vás někdo opustil (aniž zemřel, nebo když zemřel), tak taková samota se nezacelí, protože to je rána do vaší integrity, důstojnosti, sebevědomí a životní jistoty.

Moje babička zemřela v r. 1972, dožila se na výměnku 82 let a měla 120 Kč důchodu. Až téměř do 80 roků chovala kozu a slepice, žila velmi skromně a spokojeně - nikdy si neztěžovala, občas měla i pro nás vnoučata nějaký dáreček. Já už jsem 15 rokem vdova s menším důchodem, celý život jsem musela žít skromně, takže jsem se svým životem spokojená - když ho srovnám se svou babičkou, tak si žiji "nad poměry." Dnes odpoledne jsem si chvíli vyšla k lesu - podívat se jestli je dost sněhu na běžky, není a tak jsem přišla domů a sedla si k počítači - včera jsem se na internet nedostala, nešel mi. Den před tím jsem zde měla odpoledne malá vnoučata, takže nemám šanci na svůj klid u počítače a ejhle - dnes mám velikou radost, sedím v teple a klidu u čaje a mohu si psát co chci - vždyť to je pro mne přímo závratné štěstí...

Většinu života jsem žila od výplaty k výplatě. Pár let jsem žila od důchodu k důchodu, tak mám jasnou představu, jak se s tím žije. Teď jsme na to dva a je to lepší, i když si také nijak nevyskakujeme. Máme střechu nad hlavou, netrpíme hlady, můžeme se věnovat svým nenáročným koníčkům. Jsme za to vděční. Mnoho lidí na Zemi to nikdy nezažilo.

Také jsem tenhle problém řešila. Než jsem odešla do důchodu tak jsem si jej nechala předběžně vypočítat, už proto že jsem pro ukončení firmy, šla o rok a půl dříve. Mezi výpočtem a skutečností byl rozdíl a tak jsem si napsala o přepočet. Vypočetli mi ho správně, ale další známá mi poradila zajít na sociálku a zažádat si o příspěvek na bydlení. Myslím že každá koruna dobrá a proč mám nechat 1000 Kč státu, když na nás seniorech šetří.

Jsem sama v bytě 2+1,důchod skoro jako je v Česku průměr a jak už jsem někde psala,nestěžuji si.Vyjdu celkem snadno,jezdím na výlety i "dovolené".Především si myslím,že to chce umět šetřit.

Zatím si to neumím moc představit, jak to bude dál. Jsme se sestrou dvě v obdobné situaci. Obě máme malobyt. V nejhorším případě by šlo sestěhovat se dohromady a druhý byt pronajmout. Je to ale hodně stísněný prostor, bez soukromí. Zatím to ale neřešíme.