Portugalskem na vlastní pěst (8.díl): Z Lisabonu na konec světa
FOTO: autorka

Portugalskem na vlastní pěst (8.díl): Z Lisabonu na konec světa

3. 1. 2017

Po návratu z Madeiry do Lisabonu se Eva a Jarka nejprve seznámily s okolím penzionu, v němž se ubytovaly. Tentokrát bydlely ve čtvrti Bairra Alto, proslavené svými úzkými uličkami, které se prý probouzí k životu až večer po setmění. Proč?

Našim dvěma seniorkám se nejprve zdálo, že se zde asi chodí spát se slepicemi. V této části bylo skoro liduprázdno, ačkoli ani slunce ještě nezapadlo.
Eva: „nějak se mi to nezdá. Pamatuji se, jak jsi říkala, že tady si budeme užívat zdejší tradiční styl hudby, zvaný fado, ale zatím tomu vůbec nic nenasvědčuje! Já jsem se na to tolik těšila. Vždyť je tady úplně mrtvo, nikde nic neslyším.“
Jarka: „Vydrž, co když je opravdu moc brzy? Porozhlédněme se ještě kousek dál. To by v tom byl čert, aby tady někde to fado neznělo, když je ryze portugalské!“

Radost se jich zmocnila až v okamžiku, když si na nenápadné starší budově přečetly velký nápis MUZEUM FADO. Samozřejmě, dveře zavřené. Otevírací doba 10 – 17 hodin, teď již bylo po 19. hodině. Ale na chodníku tam potkaly starousedlíka, který je nasměroval k blízké, dobré a prý oblíbené krčmě, kde se hraje a zpívá. Uposlechly a nelitovaly. Než se zábava rozproudila, povídaly si u sklenky vína o plánu na další den. Pak už se lokálem nesly tklivé melodie. Přestože zpěvačka vyjadřovala písněmi smutné příběhy a nešťastné osudy námořníků, rybářů i jejich žen, měl ten večer zvláštně působivou, neobvyklou a velmi srdečnou atmosféru. Taková je podstata stylu fado, který prý vznikal na vlnách oceánu, mezi námořníky během jejich návratů z dalekých cest.

Hned další ráno se dle svého itineráře vypravily na celodenní výlet. Tentokrát byl jejich cílem nejzápadnější výběžek Portugalska, potažmo celé evropské pevniny, zvaný Cabo da Roca (Mys Roca), jinak „konec světa“. Použily nejprve vlak, který vyjížděl z lisabonského nádraží Rossio. Nádražní budova měla krásnou fasádu, zbudovanou v manuelském slohu (o něm bude zmínka v samostatné části o Lisabonu). Jejich nadšení překazil následný pohled při vstupu dovnitř. Dlouhý čtyřstup lidí, jehož začátek byl kdesi v nedohlednu, připomínal frontu na maso v totalitních dobách v Československu. Rozdíl byl v tom, že tam stáli vedle sebe a bez brblání lidé různých ras a všech barev pleti, a pokojně čekali.

Eva, jen tak k Jarce prohodila: „co se to tu děje? To se nás snad netýká?!“ „Bojím se, že všichni pravděpodobně chtějí totéž, co my, tj. nějaké jízdenky na vlak“, odvětila Jarka a hned se šla ujistit dopředu, zda není zbytečné tu řadu prodlužovat. Bohužel, musely se zařadit a spolu s davem postupovat ke čtyřem automatům. Šlo to hodně pomalu, čekaly celých 40 minut. Ukázalo se, že většina těch čekajících měla stejný cíl – město Sintra.

Vlaky tam jezdily často. Nebyly to však žádné rychlíky, jako do dříve navštíveného Porta. Nýbrž jen obyčejný osobák s rychlostí plížícího se šneka. Pomalá jízda nikomu nevadila, aspoň umožnila vychutnat si z oken vlaku zajímavosti okolo. Ve městě Sintra bylo nutno přestoupit na autobus. Již před výstupem se obě cestovatelky dohodly, že musí do uličky vagonu vejít dříve, než se ostatní vzpamatují. Podařilo se jim vystihnout pravou chvíli a vystupovaly jako první. Teď rychle k východu z nádraží a šup k zastávce autobusu. Bylo důležité, že si včas uvědomily, co by se stalo, kdyby se opozdily a do prvního autobusu by se nevešly. Davy lidí se však před nádražím rozprchly na různé strany, jen tak asi dvacet človíčků se přiřadilo k nim. Brzy se dočkaly autobusu, u řidiče si bez problémů zakoupily jízdenky do Cabo da Roca. Poprvé v životě se vydaly na „konec světa“.  

Řidič po několika zastávkách oznámil, že jsou na místě. Sotva vystrčily hlavu ven z autobusu, dostaly facku na jednu a posléze i na druhou tvář. Eva se otočila k Jarce se slovy: „o masáži jsi nic neříkala a mě tady vítr propleskává ze všech stran.“ „To je tedy přivítání, ale nejsme v tom samy. Podívej se, jak se potácí všichni ti lidé. Vypadá to tady na jeden velký flám, ty postavy v dáli se posouvají, jak v alkoholickém opojení. Jdeme taky směr útesy,“ rozhodla Jarka. Další domluva byla zbytečná. Silný vítr bral slova od úst a se slabšími jedinci pěkně lomcoval. Přišly na řadu doplňkové dorozumívací posunky. Po pár krocích již stály v němém úžasu, přidržujíce se masivního dřevěného hrazení na okraji útesů. Nad hlavou modrá obloha, rozzářená ostrým sluncem, dole pod nimi hlučná bitva oceánu se skalisky. V dáli jen poklidné vody nedozírných končin, které neprozrazují nic z dnes již objeveného tajemství neviditelných břehů Ameriky. Kvílení větru chvílemi připomínalo vytí smečky vlků. Obě sestry šly mlčky a pomalu po cestě na útesech. Pak Eva pronesla památnou větu: „fado, slyším tady znít fado, je to jak tóny té včerejší večerní hudby, poslouchej, zkus to vnímat!“ „Ano, taky to tak cítím a představuji si boj námořníků s tímto nespoutaným živlem pod námi. Je to stejně tesklivé, jako ty písně!“ dala Jarka Evě za pravdu.

Vichr tady všem, co měli nějaké vlasy, vytvořil ten den profesionální účes zvaný foukaná, zcela zdarma a bez čekání. Eva s Jarkou se shodly v tom, že poznání tohoto místa stálo za to, bylo velmi zajímavé. Ovšem „konec světa“ místem pro život není, rozhodně by zde nechtěly ani jedna být strážkyní majáku!  
Vrátily se autobusem do Sintry, aby stihly prohlédnout si zdejší památky města, které bývalo i oblíbeným místem králů. Zde vládlo bezvětří, poklidná sváteční atmosféra. Procházka parkem na náměstí s královským palácem byla naprostým protikladem „konce světa.“ Paláce na stráních se utápěly v zeleni příjemně pestré středomořské vegetace. Návštěva Královského paláce byla tou pomyslnou třešničkou na dortu ze zážitků toho odpoledne v Sintře. Nic však nepřekonalo ten zvlášť působivý, adrenalinový, krátký pobyt na konci světa! Ta atmosféra zůstala neopakovatelnou vzpomínkou.

Minulý, tj.7.díl - Madeiro, bude se nám stýskat, najdete zde.

Další pokračování bude o Lisabonu.

cestování Portugalsko
Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jaroslava Handlová
DANO, veškeré ubytování jsem zarezervovala přes internet, platba až při příjezdu na místo kartou, nebo v hotovosti. Zavazadla jsme 2 x uložily v samoobslužné úschovně na nádraží do uzamykatelných skříněk. MAJKO, MARIE, JIŘINO A ZUZKO, jsem ráda, že jsem Vám pomohla zavzpomínat na některá místa, kde už jste Vy byly dávno před námi. ÁJO B. ten vítr tam byl sice děsivý, nikoliv však chladný. JIŘINO, pokud letos poletíte, tak přeji šťastnou cestu a těším se na Vaše zážitky. VŠEM DĚKUJI za přečtení a komentáře. Portské víno někdy a někde společně třeba popijeme. Teď připíjím aspoň virtuálně "na zdraví všech". ZUZKO, díky za držení palců Evě, podporu i pozdrav jsem ráda vyřídila. Konečně už jí začíná být lépe (nerada bych to ale zakřikla).
Dana Novotná
Jarko, měla bych na Vás dotaz. Měly jste rezervované ubytování? A když jste dojely do nějakého města, při přesunu, chodily jste po městě s kufry? Nedovedu si to nějak představit s kufrem jezdit po městě. Nebo se dá někam bezpečně odložit? Pokud je to možné děkuji za odpověď. Jinak Vaše články jsou na knižní vydání. Super!
Alena Tollarová
Jarko, Tvoje cestopisy jsou tak čtivé, že se opravdu těším na další pokračování. A fotky ve mně vzbuzují touhu podívat se na konec světa, i jinam, také.
Věra Lišková
Cestovala jsem ve své fantazii s vámi a moc se mi to líbilo.
Marie Seitlová
Jaruško díky za to, že jsi mě zavedla po letech opět na Mys Roca a do Sintry. Na Fádo ráda vzpomínám. Z Portugalska jsme odlétali po půlnoci, tak jsme měli večeři s vystoupením Fada před odletem. Popíjeli jsme také portské a bylo to krásné zakončení dovolené. Díky za připomenutí.
Alena Vávrová
Moc zajímavé pokračování cestopisu a opět krásná fotodokumentace. Díky.
Dagmar Bartušková
Milá Jarko, když jsem četla o tom vichru, dala se do mě zima. Krásný článek, krásné fotky.
Lidmila Nejedlá
Krásný osmidílný cestopis, Jaruško.
Naděžda Špásová
Jarko, hezké vyprávění a krásné fotky. Obdivuju tvojí cestovní organizaci a odvahu. Mys Roca stojí určitě za podívanou.
Marie Ženatová
V květnu 1991 jsem byla s manželem na zájezdě autobusem, ujeli jsme za 12 dní téměř 8000 km a mimo jiné jeli i z Lisabonu na nejzápadnější mys v Evropě G. de Roca - zvaný v překladu Konec Evropy - chtěli jsme se na tomto mysu osvěžit vodou Atlantiku. Slézali jsme krkolomná skaliska po úzké cestičce, kolem které bylo mnoho druhů nádherně kvetoucích kaktusů, překrásná subtopická květena nás všude okouzlovala ale najednou cestička končila a nás od pláže dělilo asi deset metrů tak prudkého sestupu, že nikdo z nás už neměl odvahu tam vkročit, neboť zpět by už bylo potřeba horolezecké lano - ale někdo si zde za 3 DM nechal napsat také diplom se jménem a datem vstupu... Moc děkuji za zajímavé připomenutí...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 51. týden

Advent a vánoční zvyky v Česku i ve světě. To bude tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.