Portugalskem na vlastní pěst (8.díl): Z Lisabonu na konec světa

DANO, veškeré ubytování jsem zarezervovala přes internet, platba až při příjezdu na místo kartou, nebo v hotovosti. Zavazadla jsme 2 x uložily v samoobslužné úschovně na nádraží do uzamykatelných skříněk. MAJKO, MARIE, JIŘINO A ZUZKO, jsem ráda, že jsem Vám pomohla zavzpomínat na některá místa, kde už jste Vy byly dávno před námi. ÁJO B. ten vítr tam byl sice děsivý, nikoliv však chladný. JIŘINO, pokud letos poletíte, tak přeji šťastnou cestu a těším se na Vaše zážitky. VŠEM DĚKUJI za přečtení a komentáře. Portské víno někdy a někde společně třeba popijeme. Teď připíjím aspoň virtuálně "na zdraví všech". ZUZKO, díky za držení palců Evě, podporu i pozdrav jsem ráda vyřídila. Konečně už jí začíná být lépe (nerada bych to ale zakřikla).

Jarko, měla bych na Vás dotaz. Měly jste rezervované ubytování? A když jste dojely do nějakého města, při přesunu, chodily jste po městě s kufry? Nedovedu si to nějak představit s kufrem jezdit po městě. Nebo se dá někam bezpečně odložit? Pokud je to možné děkuji za odpověď. Jinak Vaše články jsou na knižní vydání. Super!

Jarko, Tvoje cestopisy jsou tak čtivé, že se opravdu těším na další pokračování. A fotky ve mně vzbuzují touhu podívat se na konec světa, i jinam, také.

Cestovala jsem ve své fantazii s vámi a moc se mi to líbilo.

Jaruško díky za to, že jsi mě zavedla po letech opět na Mys Roca a do Sintry. Na Fádo ráda vzpomínám. Z Portugalska jsme odlétali po půlnoci, tak jsme měli večeři s vystoupením Fada před odletem. Popíjeli jsme také portské a bylo to krásné zakončení dovolené. Díky za připomenutí.

Moc zajímavé pokračování cestopisu a opět krásná fotodokumentace. Díky.

Milá Jarko, když jsem četla o tom vichru, dala se do mě zima. Krásný článek, krásné fotky.

Krásný osmidílný cestopis, Jaruško.

Jarko, hezké vyprávění a krásné fotky. Obdivuju tvojí cestovní organizaci a odvahu. Mys Roca stojí určitě za podívanou.

V květnu 1991 jsem byla s manželem na zájezdě autobusem, ujeli jsme za 12 dní téměř 8000 km a mimo jiné jeli i z Lisabonu na nejzápadnější mys v Evropě G. de Roca - zvaný v překladu Konec Evropy - chtěli jsme se na tomto mysu osvěžit vodou Atlantiku. Slézali jsme krkolomná skaliska po úzké cestičce, kolem které bylo mnoho druhů nádherně kvetoucích kaktusů, překrásná subtopická květena nás všude okouzlovala ale najednou cestička končila a nás od pláže dělilo asi deset metrů tak prudkého sestupu, že nikdo z nás už neměl odvahu tam vkročit, neboť zpět by už bylo potřeba horolezecké lano - ale někdo si zde za 3 DM nechal napsat také diplom se jménem a datem vstupu... Moc děkuji za zajímavé připomenutí...