Stalo se 27. prosince 2016
Dnešní den jsme měli naplánovaný hned od rána. Nejdříve vyvenčit pejska, snídaně a pak vyrazíme autíčkem do města. Měli jsme nějaké účty, které bylo potřeba ve spořitelně zaplatit, něco málo nakoupit a hlavně jsme se chtěli podívat na fotografickou výstavu. Zajít si spolu na kafíčko do naší oblíbené kavárničky, když už má manžel ty narozeniny.
Plán však musel být trochu upraven a místo dopoledne jsme se vydali na cestu až odpoledne.
Do očí nám svítilo zimní sluníčko, ujeli jsme možná tak čtyři kilometry a ejhle, zastavila nás policejní hlídka. Jsem v klidu, technickou máme, zimní gumy téměř nové. Policista je zdvořilý, dokonce s námi „libě žertuje“. A pak najednou položí záludnou otázku:
„Zelenou kartu máte?“ Máme, samozřejmě, že máme. Jo, ale ukázalo se, že už celý půlrok jezdíme vesele se starou kartou.
Milánkové, se starou bábou se jezdit dá, ale se starou kartou, to vám povídám, nedá. I když se tváří jako nová, její platnost skončila v půli července 2016.
Manžel hledá a hledá tu správnou, platnou. Policajt je ztělesněním svaté trpělivosti. Našli, našli? No nenašli! Podle předpisů nám může dát pokutu 1500 Korun českých (ruce mi při tom sdělení samy vyletí k hlavě), ale … a teď se držte … dá nám pokutu 100 korun a sepíše zápis pro dopravku a ti prověří, jestli máme vůbec to povinné ručení zaplacené. „Máme, že jo?“, obrací se na mě manžel, coby na ministra financí naší rodiny. „To víš, že máme.“ Jsem si jistá na 99,9 %. Ale červíček pochybností se už chytil na háček a kroutí se mi v útrobách. Zaplatila jsem nebo nezaplatila?
V tom už se vrací policista a nevěřícně posloucháme, co říká. „Pokutu vám vrátím, tady podepište zápis pro dopravku. A doma tu kartu pohledejte. Šťastnou cestu.“ Manžel na něho kouká, jako by policista mluvil hebrejsky, a já taky, přesně, jako bych spadla z jahody, co z jahody, přímo z višně a na hlavu. Manželovi dává do ruky tužku, mně podává doklady a stokorunu. Až pak nějak vyhrknu „děkuji“.
Pokračujeme v cestě. Ve městě míří naše kroky do České pojišťovny. Naštěstí mají otevřeno. U přepážky milá, usmívající se slečna. Zřejmě si o vánocích pěkně odpočinula. Když jí vysvětlím, co potřebujeme, jen se usměje. „Jste už dneska druzí, ti první dostali dvě stovky pokuty a taky jim byla odpuštěna.“ Žádný problém, zkontroluje, jestli máme pojištění zaplacené (MÁME!!!) a pak nám nabídne, že nám vytiskne novou zelenou kartu, abychom ji už nemuseli hledat. S úsměvem si vzájemně popřejeme do nového roku vše dobré a odcházíme. Jsme jak v Jiříkově vidění. Na světě je přece krásně! Zázraky se dějí.
Soutěžní příspěvek na téma "Zážitek roku 2016". Jaký byl pro vás rok 2016? Zažili jste letos něco mimořádného? Byl to pro vás pozitivní rok nebo máte za sebou spíše negativní zkušenost či událost? Vložte i vy do soutěže svůj příspěvek a vyhrajte velkokapacitní flashdisk. Více informací o soutěži včetně pravidel najdete zde.