Dávný ráj

Všem moc děkuji za pochvalu. Když jsem článek zveřejnila, tak jsem si uvědomila, co jsem tam ještě nenapsala, ale doplnit už to nejde. Jsem ráda, že jsem Vám některým připomenula krásné chvíle v životě

Krásné vzpomínky na dětství, takové máme skoro všichni a je mi líto těch, kteří je z nějakého důvodu nemohou mít.

Vzpomínky na hezké dětství s oběma rodiči mne také nejvíce hřejí v období vánoc. Ale když v necelých mých šestnácti letech předčasně zemřel otec, také se mnohé změnilo. Vzpomínám však s úctou a nyní po mnoha letech se mi vše hezké také vybavuje mnohem intenzivněji. Hano, některé odstavce mi velmi připomínají i tehdejší dění u nás doma. Pěkné vzpomínky jsou štěstím, které nám nikdo nevezme.

Moc hezké vzpomínky na dětství, velmi mne zaujal popis Vaší kuchyně v dětství, totiž takový sporák v mém dětství měli i moji rodiče - kamenec - tu vpuštěnou nádobu vedle trouby na ohřívání vody - byla stále teplá voda, když dům rodičů v roce 1971 vyhořel, tak už pak byl sporák jiný. Maminku jsem měla až do svých 65 let, ale stejně i když už je to 5 let na ni vzpomínám často a moc ráda bych si s ní zase povídala - ale už to jde jen a jen na tom hřbitově...

To je hezké. Vždycky mě vzpomínání nakazí a vzpomínám taky. Dárečky - medvěd, pokojíček a divadélko, co nám tatínek vyrobil. Jen jsem měla to štěstí, že jsem měla rodiče až do jejich vysokého stáří. Ty korálkové ozdoby a ptáčky s ocáskem ještě mám a dávám je na hrob rodičů do smrkových větviček. Kupodivu je tam po svátcích zase najdu... Ale hodně jsem jich rozdala dětem . Jsi Hanko hodně bohatá. To každý nemá takový dar. Šťastné dětství.

jakmile rodina přijde o některého člena, vždy se to asi nejvíc projeví o vánocích. Děti ještě víc než smrt vnímají smutek toho rodiče, který truchlí. Vím, jak jsem se snažila maminku nějak rozveselit, a ono to nešlo. Tvé vyprávění, Hanko, je kouzelné. Kromě vylíčení zážitků a pocitů mě fascinuje i ten detailní popis vašeho bytu, jak scénář na výstavu retro. To já už bych si dnes tak přesně nevzpomněla.

Hanko, vzpomínky na dětství, ať bylo jakékoliv, se nám vybaví až v dospělosti. Pokud bylo dětství hezké a spokojené, jsou o to milejší a hlavně vám je nikdo nevezme.

Hanko, moc hezky vyprávíš o vánocích Tvého dětství. Je dobře, že máš tak hezké vzpomínky, jsou součástí našeho seniorského života. Je hezké vzpomínat i snít.

Hano, to je moc krásné povídání o šťastném dětství, bohužel se smutným závěrem. Já jsem první vánoce bez tatínka měla v 8 letech, to by také bylo na dlouhý příběh ... Korálkové ozdobičky jsme také měli, housličky, ptáčka v kleci a jiné. Odvál je čas a mě mrzí, že už je nemám.