Tímhle příběhem, který se mi letos stal, se baví a ještě dlouho bavit budou dva manželské páry, mí dlouholetí přátelé. I když dá se říct, že s odstupem času se pousměju, když si mě dobírají, i já.
Před časem si Milan s manželkou koupili v obci Bezděčí krásný domek a já s kamarádkou a jejím mužem jsme byli pozvaní na grilování. Dřív jsme jezdili na návštěvu autem, ale aby si mohl dát pivo i manžel kamarádky, tak pro nás ráno Milan dojel svým autem. Prý u nás rostou praváci, tvrdil Milan. Tak jsem nastupovala do auta s košíkem. No nevím, já topím v udírně a mám zadělané koláče, s tebou do lesa nejdu a ty se na to taky vybodni, já mám co dělat, abych tam do toho kopce vylezl, často se musí i po čtyřech. Musí se až na samý vrchol, dole nic nenajdeš a navíc to tam neznáš, já sám mám co dělat, abych nezabloudil.
Při představě, že tam v horku budu sedět na dvoře a ládovat do sebe uzené, jsem si stála za svým, že prostě půjdu, budu se držet jen kolem cesty, kterou jsem přišla. Znají mě dobře, vědí, že les a příroda je moje hobby. Jak chceš, já tě autem hodím k polní cestě a nasměruju tě, kam jít.
Tak se i stalo. Milan mě dovezl k polní cestě. Vídíš ten obrovský les a ten kopec? Nechceš si to rozmyslet? Ne, telefon mám, budem ve spojení, za hodinku jsem zpět. Jen se smál, za hodinu? To si fandíš, to budeš tak v půlce kopce lesa.
Tak jsem statečně vyšla, držela jsem se stále cesty, když jsem odbočila do seče, zas jsem se na cestu vrátila. Ten kopec mi dal hodně zabrat, ale první praváčky byly v košíku, dokonce v břízkovém háji se usmál i janek, ve vysokém lese suchohřiby a kuřátka. Velkou radost jsem měla, když jsem našla kotrče. V lese čas hodně ubíhá, když zazvonil mobil, zjistila jsem, že je poledne, no už jsi v lese 3 hodiny, koláče jsou upečené, uzené vyuzené, tak se vrať! Jo, jo, už se vracím. No člověk míní....
Nějak jsem zašla od cesty dál, a když jsem se prodírala vysokou travinou a slyšela chrochtání odpočívajících divočáků, úplně mi zdřevěněly nohy. Po chvíli jsem se trochu vzpamatovala a potichoučku nabrala zpátečku. Najednou jsem neviděla žádnou cestu Telefonát - tak kde seš? Já nevím, odpověděla jsem s pláčem na krajíčku a jsou tu divočáci. Já ti to říkal. Nezmatkuj, vyjdi znovu na vršek a tam se rozhlédni. Zas zavoláme. Na vršek, to se mu řekne. Bloudíc stále dokola jsem našla cestu, ale hned vedle další dvě, tak kterou se dát? Zvolila jsem tu, která se nejvíc podobala té, kterou jsem došla, abych po 10 minutách zjistila, že tudy jsem nešla.
Už jsem nehledala po krajích cesty houby, ale mašírovala stále z kopce dolů. Konečně jsem z lesa venku,ale ouha, vidím obrovskou louku, žádná cestička. Namířím si to vysokou trávou, pak jen lány polí a v dálce vidím trčet vysokou věž kostela. Ježiši, to jsou přeci Chornice, to jsem strašně daleko od Bezděčí. V dálce slyším zvuky aut, tak se vydávám přes pole k daleké silnici. Telefonát - tak co, už jsi v dědině? No zatím směřuju k nějaké silnici, ale na Bezděčí to nevypadá. Tam určitě budou nějaké domy, tak se zeptám, kde jsem, a zavolám.
Konečně jsem u nějakých domů, přejdu silnici, nikde ani živáčka, jen na velkém stavení čtu poutáč ČERNÁ HORA, asi hospoda, napadlo mě. Tak co, kde jsi, fakt máme strach, máme vyhlásit celostátní pátrání? Srandičky, srandičky, že jo. Jen mně do smíchu nebylo. Tady jsem na asfaltce a čtu ČERNÁ HORA. Tak tam stůj, nikam nechoď, to sis hodně od Bezděčí zašla, jsi v Unerasce.
Hlasitě jsem si oddychla. Konečně vidím Milanovo auto, smál se, když viděl ,že košík není plný. To ti stálo za tu čtyřhodinovou námahu? To víš, v neznámém lese nejsou jen divočáci, ale i bludné kořeny a kdo ví, jestli tě právě ony nesvedly z cesty. Když jsme dojeli do Bezděčí, byla jsem terčem zábavy pro ostatní, hladová, žíznivá, ale ráda, že sedím u prostřeného stolu.
Mimochodem, když jsem pak doma uvařila z kostrče výbornou dršťkovou polívku, tak chutnala. I když košík nebyl plný, tak v našem lese, který znám, jsem si houbařskou sezonu užila bez bloudění. Pár fotek přidávám z lesa Konice a Štěpánov, kde jsem si úlovky hub vynahradila a hlavně nebloudila.
Soutěžní příspěvek na téma "Zážitek roku 2016". Jaký byl pro vás rok 2016? Zažili jste letos něco mimořádného? Byl to pro vás pozitivní rok nebo máte za sebou spíše negativní zkušenost či událost? Vložte i vy do soutěže svůj příspěvek a vyhrajte velkokapacitní flashdisk. Více informací o soutěži včetně pravidel najdete zde.
