Začátkem prosince jsem se zúčastnila v Boskovicích ve farní kavárně adventního setkání. Místnost se zcela zaplnila převážně seniory, také to bylo hlavně jejich setkání. Byl nám představen milý host, kterým byl kněz P. Habrovec, který v současnosti působí ve farnosti na Vysočině.
"Jaké by to bylo povídání o adventu, kdybych si v něm nepřipomenul svoje dětství," byla jeho úvodní laskavá slova. Následovalo působivé vyprávění o prožitém životě v dětství v Horní Loučce a každodenní chození v adventu nebo spíš sjíždění z dlouhého "kopečku" do Dolní Loučky, kde byl kostel a škola. Určitě v tuto chvíli si všichni z nás připomenuli alespoň v duchu svoje dětství, které bylo pro většinu zúčastněných společné - cesty zasněženou nebo mrazivou krajinou na ranní roráty.
Kněz vzpomínal mimo jiné i na to, jak se denně i se svými sourozenci s rodiči modlil i toto jsme si připomínali. Srovnával dřívější dobu s tou dnešní, daleko uspěchanější, kdy také už ve většině farností nejsou ani roráty ráno, spíš jen jednou za týden na dětských bohoslužbách - rodiče mají víc povinností v práci - mnozí dojíždí hodně kilometrů.
"Ale advent by měl být především dobou ztišení, ano v minulosti to šlo, ale dnes? Vždyť už od 1. neděle adventní se rozžíhají vánoční stromy jak na menších vesničkách, tak ve městech, zní koledy a v některých obchodních domech zní vánoční melodie ještě dřív. Lidé víc nakupují, adventní čas už není časem ztišení, ale velikým hromaděním dárků na vánoce, pečením cukroví. Advent dnes je stále víc a víc o přizpůsobení se konzumní společnosti...
...Jak ale zvládnout ten každodenní kolotoč v domácnostech i v době adventu? Je možnost ztišení? Ale ano, večer když se všichni sejdou je možnost vzájemného popovídání, modlitby, čtení z Bible," to byla jeho slova. P. Habrovec nám také přinesl k nahlédnutí několik fotoknih, ve kterých jsme viděli život jeho živé farnosti v obrázcích - bylo to pro nás velmi povzbuzující.
Po skončení besedy se rozproudila živá debata, která byla určitě pro nás velikým obohacením a na závěr setkání všichni účastníci poděkovali vřelým potleskem milému hostu za jeho zajímavé vyprávění a ochotu přijet v adventu mezi nás.
Teď už byla další adventní neděle, některé děti mají adventní barevné kalendáře, ve kterých si mohou každý den otevřít jeden čtvereček a vzít si malý kousek čokolády, která není třeba vždy kvalitní. Ale může se vyrobit i jiný adventní kalendář pro děti - viděla jsem na vlastní oči v rodině mého syna ušitého andělíčka s 24 otvory - s nápisy od 1. do 24. - kam moje 13letá vnučka napsala pro své 2 bratříčky i sebe úkoly na každý den v adventu a i pro rodiče dobu pro přečtení vybraných kapitolek z Bible.
Poněvadž můj 10letý vnuk si zlomil ruku, měla jsem možnost ho mít u sebe doma, procvičovat učení, hrát zajímavou hru monopoly i jiné hry, povídat si s ním ve vánoční době i o svém dětství a srovnávat je s dětstvím jeho. Jiný 8letý vnuk onemocněl chřipkou, také jsem jela za ním na vesnici - už se doléčoval, takže jsme psali diktát, úkoly do českého jazyka, počítali, hráli také monopoly, dámu, no a právě on mi u nich ukázal, co ten den mají jednotlivě za úkoly - otevřít slepicím kurník, dát krmení králíkům, vynést odpadkový koš, dát špinavé nádobí do myčky, pomáhat mamince s domácí prací - večer připomenout tatínkovi aby přečetl něco z Bible - pak mi říká, když to všechno splníme, tak dostaneme jako odměnu od maminky v cukru usušený kousek dýně - je to naše sladká odměna v adventu, ale také se máme všichni moc rádi...
Musím přiznat, že jsem byla úplně dojata, když mi toto všechno malý vnouček vyprávěl - je u nich také obvyklé, že vždy před obědem někdo z vnoučat rozhodí papírovou kostku, která má na každé straně napsanou krátkou modlitbičku a tu na úvod času před jídlem přečte, tak jsem to vídala i u vnoučat dcery, když byly menší...
A protože už se také u nás objevil maličký poprašek sněhu, tak přidávám několik pocukrovaných fotografií, děti mají radost i z té malé sněhové nadílky - v dnešní době už téměř neznají ty veliké závěje, kterými jsme se museli brodit při našich ranních cestách v dětství...
