Staré diety. Pamatujete na ně?
Ilustrační foto: pixabay.com

Staré diety. Pamatujete na ně?

25. 9. 2020

Slovo dieta je věčné. Provázelo nás v každé době. Zavzpomínejme na metody, které frčely v minulých desetiletích. Možná jste už na ně zapomněli, možná byly etapou vašeho života.

Poněkud zjednodušeně řečeno, Češi začali tloustnout v druhé půlce padesátých let. Dříve nebyl pojem obezita rozšířený. Spíše naopak, při přídělovém systému šlo hlavně o to uvařit a najíst se z mála, které bylo dostupné. Ale v šedesátých letech jsme si začali užívat. Už v roce 1960 trpěla nadváhou celá třetina obyvatel tehdejšího Československa. Z ideologického hlediska se to tak trochu hodilo. „Zvyšující se počet obézních byl prezentován jako doklad úspěchů při budování socialismu, přestože je obezita ve skutečnosti spíše projevem chudoby, tedy stravování se nekvalitními potravinami,“ upozorňuje historik Martin Franc.

Tak tady je několik příkladů, jaké diety se od poloviny 50. let v Československu uchytily.

Hubnutí s vínem.

Zní to jako ideální dieta. Byla oficiálním programem lázní v Dolní Lipové. Úřady ji však pozastavily v druhé polovině 60. let, protože proti ní brojili bojovníci proti alkoholismu. Není divu, spočívala v tom, že ze stravy zmizely soli, tuky a bílkoviny. Jedlo se především suché pečivo a k němu se mocně popíjelo víno. Někteří pacienti měli předepsán litr na den. K tomu se často tančilo, takže se člověk vypotil. Není divu, že o tento druh hubnutí byl velký zájem.

Hubnutí s citrusy.

Takzvaná citrusová dieta začala být žádaná v 60.letech, kdy se česká společnosti více otevřela světu a tak se sem dostaly zprávy, jak hubnout zahraniční celebrity. Šlo o to, že se mělo jíst hodně grapefruitů a pomerančů. Což byl problém, protože tropické ovoce ta socialismu patřilo mezi nedostatkové zboží. „Vzpomínám si, že jsem dokonce vedoucí zeleniny obstarala perfektní koženou bundu od mé sestry, která žila v Maďarsku, za to, že mi schovávala citrony a pomeranče. Byly dny, kdy jsem třeba za den snědla jen pomeranč a pila vodu s citronem. Skončilo to tak, že jsem jednou zkolabovala, prostě jsem hladem omdlela v práci,“ vzpomíná osmašedesátiletá Soňa z Prahy.

Hubnutí s proteiny.

Proteinová dieta nás zasáhla v 70. letech. V různých obměnách ji lidé drží i dnes. Tehdy šlo o to, nejíst nic sladkého, vyloučit z jídelníčku jako brambory, rýži, pečivo. Takže jsem si mysleli, že kus masa na talíři způsobí, že zhubneme. Efekt býval celkem rychlý, jenže často vedl zároveň k dehydrataci organismu a nedostatku živin, které jsou pro jeho fungování nezbytné. Jenže to většina žen neřešila a věřila, že když přestane jíst vše, co obsahuje sacharidy, zhubne navždy. Mnohé si právě tím zadělaly na takzvaný jo-jo efekt, tedy neustálé snižování a zvyšování váhy, tedy celoživotní boj s kily.

V 60. letech se téma hubnutí stalo velmi frekventovaným a věnovalo se mu i tehdejší Rudé právo. Na druhé straně v mnoha lidech, kteří pamatovali válečnou a poválečnou bídu, převažoval pocit, že je třeba užít si toho, že je už jídla dostatek. Tehdy bylo za ideální jídlo považováno to, co je dnes všeobecně bráno za odsouzeníhodné, tedy hodně knedlíků, masa, mastnoty. „Nezapomínejme, že v 50. letech byla u nás za ideál považována žena fyzicky silná, schopná zastávat dělnická povolání, tedy fyzicky výkonná. To se vylučovalo s ideálem nadměrné štíhlosti. Ten byl naopak kritizován jako výmysl buržoazního světa. Ideál štíhlosti sem pronikl až v 60. letech,“ říká historik Martin Franc.

Hubli jsme i s vajíčky.

„Pamatuji se, že jsem v 70.letech snad půl roku jedla denně jen vejce,“ vzpomíná sedmdesátiletá Hana. „ Bylo to výhodné, protože máma měla slepice a tak jsem měla bezproblémový přísun. Myslím, že jsem si tehdy rozhodila žlučník. Dnes si to vůbec neumím představit, ale tehdy jsem jedla ráno míchaná vejce, v poledne vejce na tvrdo a večer zase. To, že jsem si do těch míchaných vajec dala kus másla, jsem neřešila. Jen jsem se divila, proč nehubnu.“

Podobných vzpomínek na pokusy hubnout má několik snad každý. Generace dnešních šedesátníků a sedmdesátníků je totiž první, která se s nadváhou či přímo obezitou setkala. Rodiče dnešních šedesátníků měli spíše opačný problém, tedy hlad, pokud nepatřili k bohatším vrstvám.

 

dieta jídlo
Hodnocení:
(5.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Puchalská
Já jsem do vzpomněla na jednu opravdu hnusnou dietu a tou byla tukožroutská polévka. Brrr....
Marie Faldynová
Dneska se hubne těžko, když je kolem nás tolik dobrot! Jenom snaha o střídmost je dneska těžká ! Ale pořád je to lepší, než fronty na banány!
Alena Tollarová
V šedesátých a sedmdesátých létech jsem byla holka jako lunt, která se snažila přibrat. A ani v osmdesátých a následujících létech jsem se o diety nezajímala. Takže spíš koukám, co všechno bylo možné. Fakt je, že kamarádce po revoluci peněženka zhubla mocně, kila však zůstala.
Olga Škopánová
Souhlasím s paní Kosťunovou byli jsme tenkrát naivní a netušili, že všechny ty hubnoucí kůry jsou určené na zhubnutí naší peněženky, nikoliv pro nás osobně.
Věra Ježková
Díky za vzpomínku. Nikdy jsem nedržela žádnou „předepsanou“ dietu. V případě potřeby omezuju jídlo, hlavně sladké. Jenže co dělat, když to mám tak, jak píše Alenka. Ivanko, to jsi nalítla. Hlavně, že se nestalo nic horšího. :-)
Alena Vávrová
Také byla velkým hitem dělená "kytičková a zvířátková" dieta podle Lenky Kořínkové. V rodině ji jeden pán držel a zhubnul 11 kg, ale už nevím, za jak dlouho. I kafe si sladil medem. Dneska se o dělené dietě říká vtip: Mám to pěkně rozdělené, co nesním přes den, dorazím v noci... ;-)
Marie Doušová
Nikdy jsem žádnou dietu držet nemusela a ani jsem se o ní nezajímala. Dnes už v 70 letech mě diety také moc nezajímají, i když mám o nějaké to kilo navíc ./67kg/ Důležité je pro mě zdraví a pohyblivost a hlavně se nepřejídat a hýbat se.
Danka Rotyková
Jak vidím, byla jsem na tom podobně. Chtěla jsem držet vždy nějakou dietu, ale mé tělo mi dávalo najevo, že pokud ihned něco nesním, bude zle. Mám to tak celý život. Můj manžel si mne dobíral, že bych byla první oběť na celé Zemi v době nedostatku. ☺
Danuše Onderková
Já na diety nikdy nebyla, když jsem měla hlad, musela jsem se najíst. Ne přežrat, ale něco jsem musela sníst. A když se kolem mne začalo mluvit o dietě, reagovala s humorem: "Já držím bodovou dietu, co uvidím to zbodnu."
Jana Šenbergerová
Celý život jsem potřebovala spíš přibrat, takže všechny hubnoucí diety šly mimo mě. Za padesát let jsem dodneška přibrala 6 (šest) kilo, což byl ještě nedávno úspěch, ale už mě ta kila začínají obtěžovat, tak se budu muset poohlédnout zpět a aspoň trochu se vrátit k moudřejšímu stravování. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 52. týden

U tradic zůstaneme i na přelomu roku 2024 a 2025. Kvízové otázky tohoto týdne se budou týkat tradic novoročních.