Romance na lyžích, modrý oslík, a já

Moc hezky se to četlo, ale zažít bych to rozhodně nechtěla. Přestože lyžování nikdy nepatřilo k mým favoritům, někdy mezi 50 - 60 jsem docela ráda jezdila na běžkách. Do doby, než jsem si na nich způsobila dosti kuriózní zlomeninu palce na noze. A bylo po lyžování.

Já sice lyžovat umím, ač léta neprovozuji už, ale začátky byly také krušné. Na lyžařském výcviku jsem měla těžké dřevěné lyže, hrany žádné, o vázání a botech nemluvě. Také jsem se tenkrát nic nenaučila, až mnohem později, kdy už jsem měla lyže sportovnější včetně přeskáčů jsem jezdila s tátou na Klíny, kde jsem letos byla a chytla mne tam velká nostalgie... Ale tam jsem se lyžovat naučila, měla jsem ráda sjezd a často si mě díky sportovnímu stylu pletli v čepici s klukem. Vy jste mne ale článkem pobavil. Dnes bych řekla, že je to sport pro movité, raději mám ráda turistiku s holemi i bez v přírodě a cyklistika je mi také blízká.

Romane, dlouho jsem se tak nezasmála. Úplně všechno jsem s Vámi prožívala a tajila dech, aby to dopadlo dobře.Zvládl jste to výborně a ten článek také. Je to velice zdařilé vtipné dílko. Gratuluji !!!

Odvážný Romane! Já jako dítě z Podkrkonoší jsem stála na lyžích pomalu od té doby, co jsem začala chodit, ale po odstěhování na jih ve 13 letech vše skončilo. Dnes bych nešla ani na běžky! :-)