Kdo v zlaté struny zahrát zná...
FOTO: autorka

Kdo v zlaté struny zahrát zná...

21. 11. 2016

  Od chvíle, kdy jsem se narodila jako první dítě mých rodičů, uplynulo již více než šedesát let. Byla jsem všestranně zaměřená, což se zase negativně projevilo na kvalitě mých zálib a koníčků, z důvodu jejich četnosti. Z finančních důvodů nebyl můj kladný vztah k hudbě dostatečně posvěcen a zúročen odbornou výukou. Asi ve dvanácti letech jsem si hlad po hudbě uspokojila tím, že jsem se naučila hrát na otcovu malou heligonku značky Popular. To bylo radosti! Za rok dostal můj mladší bratr od rodičů za vysvědčení kytaru, na kterou ale nehrál.

Já jsem si následně pořídila v Knihkupectví za celých 7 korun československých  svoji první hudebně - vzdělávací brožuru s názvem "Na kytaru bez not" od Štěpána Urbana. Rok vydání 1967! Dodnes ji mám. Hru na kytaru jsem docela zvládla, pídila jsem se po trampských písničkách a v době nástupu Olympiku  jsem v době učňovských let oblažovala svým hraním se zpěvem kamarády trampy a čundráky při výletech pod stan a k vodě. V pozdějších letech jsem si koupila kytaru o něco kvalitnější.

Před čtyřiceti lety jsem dostala heligonku Delicia a ta mi pomáhala spravit si občas náladu, nebo pobavit známé i rodinu. Bohužel, dnes jsou už tyto nástroje pro moje ruce dost těžké a není to na delší hraní. Čirou náhodou jsem na  našem "íčku" nedávno narazila na článek pana Karla Hyndráka o hudbě a muzicírování s dětmi, rodinou a možnosti nenáročného hraní na ukulele. O tomto nástroji jsem již něco málo věděla, podívala jsem se na video s písní Ohio s doprovodem dvou mladých lidí, hrajících na tento úžasný nástroj. A potom nastal únavný průzkum na Internetu a objednání zboží v obchodě, nikoliv na e - shopu!

Těch čtrnáct dnů, než nastal ten slavný den, kdy jsem si uke zajela koupit, jsem se věnovala výuce báječné paní učitelky na netu. Pilovala jsem nové hmaty i akordy. Dnes je to týden, co mám svého prcka doma. Jsem nadšená po všech stránkách, na tento nástroj lze zahrát snadno a bezbolestně (mám na mysli bříška prstů) skoro všechny písničky, vánoční koledy, valčíky, trampské, vážnou hudbu. Zahání smutek, přináší radost do života. Budu ho nosit všude s sebou a rozdávat dobrou náladu všem, kteří o to budou stát. Pane Hyndráku, děkuji Vám za skvělý tip!

 

 

 

hudba Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Karel Hyndrák
Jo prsty levé ruky kolmo na hmatník. Žádné nehty! Nejlépe je ostříhat manikúrními kleštičkami skoro až na maso. Až půjdete kolem obchodu s hudebními nástroji kupte si pořádné trojúhelníkové trsátko (kapka není šikovná) a taky za 16 Kč kazoo, ať je větší sranda.
Karel Hyndrák
V rubrice Hudba je článek Ježíšek zadarmo nedává. Vložil jsem tam dvoustránku vánočních písní s jednoduchými doprovody v D dur: Vánoce přicházejí, Halelujah (Neckář), Purpůra, atd.
Naděžda Staňková
Dnes je osmnáctý den, co jsem si uke koupila. Kytara už stála hodně dlouho v koutě, protože je už pro mne těžká. Těch 14 dnů, než jsem si pro ni jela, jsem využila na hltání hudební teorie na YT. Struny jsou nylonové, příjemné na dotek a neřežou do prstů, jako u kytary. Z těch 18 dnů jsem hrála skoro denně a na konci prstů se mi utvořily takové tuhé kousky kůže. Ty prsty kladu trošku jinak, než na kytaře, hodně kolmo, ale fakt žádné mučeníčko. Zuzanko, máte sestru, která hraje na kytaru, hudba lidi vždycky sbližuje a uvidíte, jak vám bude prima, až budete hrát spolu. Minulý týden jsem pozvala svoji mladší dceru, nevěděla, že mám uke, bylo to překvapení. Já jsem jen samouk, ona učí v Mš, hraje na klavír, kytaru, flétnu. Uke jí učarovalo, hrály jsme a střídaly si navzájem nástroje a zpívaly, až jsme padly únavou někdy ve dvě k ránu. Ale šťastné, jako blechy...Já radím, jděte do toho! Do Vánoc se ještě něco naučíte.
Karel Hyndrák
Zuzano, ničeho se nebojte:"Zavři oči a skoč!" Žádné rozedrané prsty. Podívejte se v sekci hudba na článek Rodinné muzicírování, je tam víc akordů, třeba i v moll.
Zuzana Pivcová
Naďo, díky za článek i video s první hodinou výuky hry na ukulele. Opravdu mě to velmi zaujalo. Sestra hraje se žáky v kroužku na kytaru a já už léta na nic. To malé ukulele se mi moc líbí a trochu by mi možná pomohla i někdejší hra akordů na kytaru. Jen bych ráda slyšela, že ukulele nerozedírá tak hrozně bříška prstů jako kdysi kytara se špatným hmatníkem. Pokud ne, tak se snad do toho taky pustím, akorát, že si narozdíl od Ivany musím ten dárek dát sama. :-)) No, a abych nezapomněla, hlavně je potřeba poděkovat Karlovi, že tu s tou svou hudební "šíleností" začal!! :-)))
ivana kosťunová
Naďo, moc děkuji za ukázky. Ježíšek už dostal dopis, co mi má darovat pod stromeček.:))
Eva Komínová
Já jsem si jako malá přála harmoniku, dostala jsem kytaru. Neměla jsem dost trpělivosti ani ambicí a tak zůstalo u akordů. Taky jsem se učila doprovod k trampským písničkám a kytara mě věrně doprovázela na všech toulkách po suchu i po vodě. Dodnes, když se sejde stará parta, si s chutí zahraju a zazpívám u táboráku. A někdy, když mě to chytne, vytáhnu staré ohmatané notesy a hraju si jen tak pro zábavu a vzpomínám.
Naděžda Staňková
Přidala jsem do rubriky Videa ukázku výuky hry na ukulele pro paní Ivanu K. a případné další zájemce :)
Naděžda Staňková
Moje ukulele je sopránové, laděné do "C" a struny G, C, E, A. Druhé ladění je v "D" a struny A,D,Fis,H. Akordy jsou jednoduché, je třeba trochu vypilovat jiný prstoklad. Ladička nutná, struny jsou nylonové a je třeba občas doladit. Znalost rytmu z hraní na kytaru se hodí. Uke vřele doporučuji všem!
Zdenka Jírová
Začítek Vašeho vyprávěníse dost shoduje s mým životem - moc jsem chtě+la hrát na klavír, ale naši mi ho nemohli koupit. Tak jsem slespoň začala chodit ve svých asi 11 letech do hudební školy na nauku a začala se učit zpívat. Zpěv jsem měla moc ráda, zpívala jsme neustále, kde to jen trochu šlo. Učla jsem se 3 roky, chodila do pěveckého sboru - jezdili jsme zpívat do různých měst. Bylo to hezké. Pak se můj profesotŕ zpěvu odstěhoval. já chodila na střední školu a rodiče už mi pokračování nedovolili, abych měla čas na učení. Do téhož sboru jsem se vrátila až po 30 letech, kdy jsem byla sama. Trvalo to pár let. I když už ve sboru nezpívám, ale doma si ráda zazpívám ráda. Jen ten kkavír jsem nestihla, ale obě moje dcery se hrát naučily, starší dokonce nějaký čas vystupovala se Schovankami.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.